18.3.2008. 

 Ahoj,
tak se zase ozyvam, tentokrat z jarni Belgie, zitra ma byt uz konecne teplo a slunicko. Taky si vyjdeme s kamarady z Yfu, Madarkou Annou a Estonkou Triin, do Louvain-la-Neuve, mesta postavenyho v sedmdesatych letech pro nove prestehovanou univerzitu. V meste Louvain (nebo holandsky Leuven, cesky Lovan), kde byla jedna vyborna stara univerzita, se v roce 1970 rozhodli, ze uz nechteji frankofonni studenty, ze to bude univerzita jen pro Vlamy, kdyz je ve Flandrech. Ve Valonsku bylo tedy postaveno uplne nove mesto urcene hlavne studentum. Jsem na to zvedava, v meste bez aut a o vikendu bez lidi jsem jeste nebyla. Navic s tema skvelyma lidma to bude super.

S ostatnima vymennyma studentama se ted vidame docela casto. Nedavno jsem byla na vikend u Slovenky Andrey v meste Arlon ( navstivili jsme taky Lucembursko, protoze to je blizoucko), jeste predtim u Madarky Anny v mestecku Vielsalm, kde jsme si pekne zabruslili. Bruslila jsem po asi sedmi letech, tak to byla docela sranda... Jeste predtim jsme byli vsichni na Yfu akci v Parizi, coz bylo naprosto uzasny a nezapomenutelny. Radi se spolu cas od casu setkavame a popovidame, protoze jsme vsichni ve stejne situaci,  rozumime si a moc se nam ulevi. Taky mame stejnou zalibu: cestovani, tak zrovna zitra jdem podnikat povidani i to cestovani.

Ted mi prijde vymenny pobyt trosku jako prazdniny. Jsou tu samozrejme problemy a cas od casu smutek, ale francouzsky se uz domluvim, mam ve skole kamarady, se kterymi se nekdy vidam i o vikendu a vyborne si rozumime, v rodine vladne pohoda, proste jsem si tu uz nasla misto. Hodne cestuju a do skoly se zrovna nepretrhnu (ale vysledky mam moooc dobry, zvlast z francouzstiny, coz je kuriozni), takze mi to nekdy prijde opravdu jak prazdniny. Navic je teplo a slunicko :)  S jednou kamaradkou si vymenujem typy na dobry hudebni skupiny, takze  muzu rict, ze uz mam dobrou belgicko-francouzskou sbirku pisnicek. Casto chodime o temps-midi na obed do mesta, tak uz vim, kde nakoupit nejlepsi hranolky a kde pralinky. To podstatne uz tedy znam:)

Jo, a taky mam jednu hezkou cerstvou novinku: zrovna dnes jsme si ve tride rozdali tridni mikiny, kde jsou napsana nase jmena, nazev tridy a jmeno postavy, kterou hrajeme v nasem predstaveni, protoze vsichni ve tride maji jako volitelny predmet divadlo. Je to uzasna pamatka, protoze moje trida je vazne srandovni a pratelska, tak se mi bude hezky nad mikinou vzpominat (uf, jen pomyslet na navrat je depresivni, takze se radsi budu soustredit na pritomnost). Ne, ze by se mi do Cech nechtelo, strasne se tesim na rodice a kamarady, ale bude to zaroven znamenat definitivni konec tohohle velikyho dobrodruzstvi.

Bisous

12.1.2008 

 Byly svatky a prazdniny, takze spousta casu na vylety a dalsi poznavani Belgie a Belgicanu. Nejdriv jsem se bala, ze se mi bude na Vanoce styskat a ze to budou smutne svatky. Jak se ale blizily, bylo to cim dal tim min stresujici a nakonec jsem prozila naprosto jedinecny Stedry vecer a stejne tak Silvestr.
Zvlast Vanoce byly naprosto rozdilne od minulych let, ale o to vic jsem si je uzila. Byli jsme se skoro celou rodinou z tatovy strany, takze nejakych tricet lidi (normalne je slavim s rodici a babickami, takze pet lidi - trosinku rozdil). Byla jsem v pozici, kdy jsem neznala temer nikoho, zato oni se samozrejme vsichni znali a znali i me. Jsou ale vsichni moooc hodny, takze jsem cely vecer stravila se sestrou, bratrem a bratranci a vypraveli jsme si vtipy. I ja se o jeden ( s moji francouzstinou) pokusila a dokonce se i pousmali:). Skoncili jsme ve ctyri rano a spratelili jsme se tak, ze si stryckove (kapanek opili) zacali planovat cestu do Prahy.
Na Silvestra jsem byla s kamaradkami a dozvedela se spousty "dulezitych" francouzskych slovicek a objevila jednu dobrou belgickou kapelu. Na Novy rok jsme byli zase s rodinou, kde bylo tentokrat jeste vic lidi, jestli to jeste jde. Vsichni byli ale po dlouhe noci, "nuit blanche", unaveni, tak jsme jen tak sedeli a popijeli pivo. To je vubec oblibena cinnost Valonu,  sedet, pit pivo a konverzovat.

Taky jsem behem svatku poprve v zivote navstivila Brusel a to hned dvakrat. Poprve to bylo s kamaradkou, sly jsme na vystavu Da Vinciho. Pak jsme mely jeste dost casu, tak jsme sly do centra, kde jsme se prodraly davem, abychom nevidely curajiciho panacka Manneken Pis, ktery byl cely zakryty santaklausovou kombinezou. Hned vedle je Grande Place, ktere proste nejde vynechat. Stravily jsme tam asi ctvrt hodiny jen fotografovanim radnice, ktera ve tme meni barvy a my proste musely vyfotit vsechny variace.
Po druhe jsem tam byla s rodici a brachou a byli jsme v Atomiu. Necekala jsem od toho moc, takze me neprekvapilo, ze to je v podstate jen rozhledna se zajimavavym tvarem.

Zacal novy rok, takze cas premysleni o budoucnosti a minulosti. Ja si teprve dnes plne uvedomila, ze ziju v Belgii, az me zamrazilo. Ja sama jsem se dost zmenila. Jednak moje francouzstina je mnohem lepsi (trebaze nejsem jeste spokojena), ale hlavne jsem vic sebejistejsi, samostatnejsi a, coz je na rozdil od predchozich zmena ne primo typicka pro vymenneho studenta, se vubec nestresuju. A to vubec nicim, ono to nejak dopadne; skola me tu fakt netrapi ( a pritom jsem mezi temi lepsimi ze tridy, to se musim pochlubit), o budoucnosti si snim, dari se mi prijit nejakym zahadnym zpusobem vzdy v cas a s lidmi to vzdycky nejak dopadne, precejenom: jsme jenom lidi.

Snazim se sirit ceskou kulturu mezi naivnimi obyvateli zapadni Evropy, takze treba dnes se jeden spoluzak dozvedel, ze i Cesi maji svuj vlastni jazyk, cestinu. Na druhou stranu tu je dost lidi, kteri uz v Cechach a hlavne v Praze byli a zatim vsichni krome jednoho byli Prahou okouzleni.

Neni to tu vzdycky uzasne, zvlast, kdyz jsem byla nemocna a najednou me nemel kdo politovat ( takhle to zni blbe, ale kdyz vam je mizerne a jste v cizim prostredi, je najednou potreba slovo soustrasti), ale celkove se mi tu libi moc, mam tu kamarady a citim, ze se Belgie postupne stava mym druhym domovem.

 
16.11.

 Ahoj,
tak uz to je temer tri mesice, co si uzivam tehle privetive zeme. To slovo privetive plne vystihuje atmosferu, ktera me tu obklopuje. I po tech trech mesicich se me profesori a spoluzaci ptaji, jestli rozumim, jestli nepotrebuju pomoct. Zrovna vcera jsme meli Journée de la Tolérance, kde jsme hrali mezikulturni hry, takze si ostatni znovu uvedomili, ze to mam trochu tezsi. Od te doby se me zacali ptat nekolikrat za den jak se mam, takze otazku "Comment ca va", jsem jenom od vcera slysela asi tak tricetkrat.

S rodinou jsme se uz szili, navstevujem babicky, dedecky, tety, sestrenice a bratrance, rodinne pratele. Se sestrou Emilii, jejim pritelem a kamaradkami nekdy podniknem delsi vylet autem. S Emilii za volantem to je vzdycky zabava, protoze ona bere rizeni velmi lehce, hlavne se nestresovat. Klakson je hodne pouzivany a cas od casu jsme i opustili vozovku.
Marina (mama) mela nedavno narozeniny, takze jsme udelali malou rodinnou oslavu, kde se jedlo lepe a vic nez normalne (jestli to je vubec mozny, jist jeste lepsi veci nez obvykle). Bylo to pro vsechny moc prijemny a navic jsem se dozvedela dalsi belgicke zajimavosti. Treba ze jeste porad existuje jazyk valonstina. Je to dialekt francouzstiny, jen se pise tak, jak se vyslovuje. Ted ji mluvi uz jen ti nejstarsi a to jeste jen ti, kteri ziji na venkove, ve meste davno vymizela.
Kazdy vikend s rodici podnikame vylety do okoli, takze uz muzu rict, ze docela znam provincii Luxembourg. Mesto Namur je hned ve vedlejsi provincii; je blizko, je tam hodne pamatek a moc obchodu, takze ani v Namuru se neztratim.

Trebaze bydlim v provincii, kde je z cele Belgie nejmene obyvatel a nejvic krav a konu, je tu hodne cizincu. Moje nejlepsi kamaradka je Nizozemka, narodila se sice tady, ale s rodici mluvi jen holandsky. Kdyz jsem byla na navsteve u ni doma, byl to docela kulturni sok. Zije na farme daleko od ostatnich (teda daleko na Benelux; at jdete kamkoli, do ctvrt hodiny vzdycky narazite na dum), rodice se zivi prodavanim kravskeho mleka. Kravy jsou jejich zivot: maji je vsude, na obrazech na zdi, na pozadi pocitace i na fotce na krbu. Je hezke videt, ze nekdo ma opravdu rad svou praci. Diky ni poznavam i nizozemskou kulturu.
Belgie ma s Nizozemim uzke vztahy, prece jenom to jsou sousede. Taky pulka Belgie mluvi holandsky. Prave tohle je tu ted tema cislo jedna: Valoni versus Vlamove. Belgie uz pet mesicu nema vladu, prave kvuli tomu, ze se nedokazi dohodnout vlamsti a valonsti politici. Vypada to na jeste vetsi rozdeleni zeme. Resi to tu uplne vsichni, ve skole na zemepise a o prestavkach s kamarady si predstavujeme, co by bylo, kdyby se Belgie uplne rozdelila. Nutno podotknout, ze to rozdeleni si preji hlavne politici, obyvatele jsou docela spokojeni. Vlozil se do toho dokonce uz i kral.

Skola je dlouha, ted chodim domu temer za tmy, nastesti ve stredu mame jen ctryri hodiny, tak pak mam cele odpoledne jen pro sebe. Jednou tydne po skole chodim na africky tanec. Je to jedna z nejlepsich veci, ktere tu podnikam, doporucuju vsem! Je to naproste uvolneni, relaxace, jsem pak primo nabyta energii. Vede to mala Africanka z Konga, takze poznavam jeste dalsi kulturu, stredoafrickou.
Co se tyce francouzstiny, citim, jak se kazdym tydnem zlepsuju. Sice jeste nemluvim plynne, ale zato rozumim vsemu, uz i pisnickam, a jsem schopna telefonovat. Na to jsem pysna, protoze ze zacatku to bylo s telefonem docela vtipny, zvlast kdyz volala babicka, ktera sisla.

26.9.

 Zdravim z mokre Belgie. Diky tomu je tu trava nadherne zelena, jak z malirske palety.
Uz jsem tu vic jak mesic a porad se vsechno dari. Belgicani jsou extremne mili a napomocni. Na cizince jsou zvykli, takze se chovaji prirozene, porad se ptaji, jestli jim rozumim, jestli nechci s necim pomoct. Navic je tu vyborna kuchyne. V my rodine jeste vic, protoze mama rada vari, takze kazdy den je neco noveho dobreho, a to nemluvim o cokolade, ktera byla jednim z duvodu, proc jsem si vybrala Belgii:) Nezklamala. Taky jsem zacala mit rada hranolky (je to uplne jina chut nez jen ta hmota v oleji jako v rychlim obcerstveni) a pivo - slezene pivo s ovocnym dzusem, nevim, proc to nedorazilo i k nam.

Moje rodina tady je stejne jako vsichni Valoni, se kteryma jsem se zatim setkala, hrozne hodna. Kazdy vikend me berou na vylet. Minuly tyden byl vikend dreva, tak jsme navstivili les s rimskymi pamatkami a budovu, kde se venuji sbirani semen z sisek, aby z nich pak vyrostly stromy. Do te doby jsem nevedela, ze neco takoveho vubec existuje. Tyden predtim byl zase svatek syra, takze jsme navstivili trhy se syrem a taky syrarnu (existuje vubec nejake ceske slovo na misto, kde se vyrabeji syry?). Zitra jedu se sestrou do Namuru nakupovat, v patek s kamaradkou do Durbuy,udajne nejmensiho mesta na svete, a v sobotu s Yfu a kamarady do Walibi. Walibi je v Belgii pojem; zabavni park se spostou horskych drah. Taky se tesim, ze znovu uvidim ty lidi, se kteryma jsem stravila Yfu vikend; jednak vymenni studenti a taky lidi z Yfu, musim se opakovat,ale jsou hrozne mili.

S rodinou jsme se docela szili, tak jsme se rozhodli, ze uz mi nemusej hledat dalsi rodinu, ze tu zustanu. Belgicani jsou dost rodinne zalozeny, takze kazdou sobotu jezdime v prarodicum. Neni to povinne, ale babicka je spolecenska, zabavna a vyborne vari, takze to je vzdycky udalost. Uz jsem taky stacila poznat nekolik pribuznych.  Tata ma pet sester, takze mam asi patnact bratrancu a sestrenic.