Háta je další studentkou, která se v polovině svého pobytu v USA rozhodla podělit o svůj příběh...
Háta je další studentkou, která se v polovině svého pobytu v USA rozhodla podělit o svůj příběh...
Ahoj, tak jsem se rozhodla, že se přidám a napíšu svůj YFU příběh, nejen abych se s vámi podělila, ale taky si trošku urovnám, co všechno jsem tu za těch pět měsíců prožila. Když o tom tak přemýšlím, tak toho bylo víc, než se zdá. Začnu od začátku, výměnný pobyt nebyl úplně můj nápad, jako spíš mé úžasné maminky a jsem si jistá, že jí za to jednou neskutečně poděkuju (už vlastně přemýšlím, jak to udělám). Po nějaké době přemýšlení jsem došla k závěru, že je to skvělý nápad a začaly jsme s přípravami. 
Že pojedu do Ameriky, bylo v podstatě jasné od začátku, protože jeden z hlavních důvodů, proč jsem se výměny chtěla zúčastnit, byla angličtina. O Americe jsem moc nevěděla, viděla jsem filmy, četla knížky a možná něco pochytila z vyprávění. K pobytu jsem se přihlásila asi v září, někdy v listopadu proběhl pohovor společně s testem, a začalo čekání.
Po pro mě nekonečně dlouhé době jsem během července dostala zprávu od Martina s konečným umístěním. Víte, když vám někdo řekne, že pojedete do USA, nejspíš si automaticky představíte NYC, velké domy, nákupní centra, obrovské školy plné nádherných holek, které spolu zápasí o značkové boty, zatímco jejich rodiče se opalují na verandě s výhledem na sochu svobody. U mě to dopadlo trošičku jinak, už na předodjezdovém semináři jsem se začala doslýchat, že většina studentů se dostane na venkov, nebo do komunit, ale nejspíš jsem si to neuměla představit, dokud jsem tu opravdu nebyla. Snila jsem o Kalifornii, takže když jsem se dozvěděla, že jedu do Minnesoty, moje představy o nákupech a opalování se rázem rozplynuly a nemůžu říct, že by se okamžitě něčím nahradily. Popravdě jsem netušila, co mě čeká!
Shrnu tedy, o čem život v Minnesotě je. Co mě praštilo do očí nejdřív, byly trucky, ty tu má prostě každý. Konkrétně v prostředí, kde žiju já. Většina obyvatel žije v domech, které vypadají jako z filmu. Místní obyvatelé žijí zimou, která se tu hrotí do extrému, na podzim vyráží na lov a v zimě na snowmobiles, což všichni naprosto zbožňují, nebo icefishing, což spočívá v lovení ryb v dírách v ledu. V zimě tu mají opravdu tvrdé podmínky, takže hodně lidi odjíždí na Floridu.
Já jsem dorazila 16 srpna a okamžitě mě vyzvedla moje nová host. máma, nemůžu říct, že bychom si nesedly, ale ona byla hodně pracovně vytížena, takže první tři dny jsem strávila v depresi, bylo vedro a nuda, neměla jsem nic na práci a přepadala mě vážně blbá nálada. To se ale změnilo, když mě po dvou dnech vzala Darcy ke své sestře na noc a od nich jsem už nikdy neodešla. Nejenže mají dceru v mém věku, se kterou poměrně dobře vycházím, ale mluvili, mluvili, mluvili, což pro mě bylo zlomové. Už první večer mi nabídli, ze si mě nechají. Nemůžu říct, že bych potkala nějaké "filmové" holky, protože naše škola je malá a soukromá, a obecně mě překvapilo, jak jsou Američani strašně přátelští a komunikativní.
Místo soupeření jsem se setkala s neskutečnou vstřícností. Nejsem tak komunikativní, když se dostanu do cizího prostředí, takže si nedělám kamarády tak rychle. Mam tu každopádně pár lidí, se kterými si rozumím a bavím se ve škole, ale že bychom spolu chodili ven často, říct nemůžu. Nejenže tu nemají MHD, ale moje škola je v jiném městě, takže nemáme moc příležitostí. Všechny zážitky bych mohla rozepisovat na dalších deset stran, tak to zkusím trochu shrnout. Co mě hodně překvapilo a nebylo moc příjemné, bylo, že většina Američanů má přesně daná pravidla, která budete muset dodržovat, a jsou mnohem přísnější, než jsem byla zvyklá z domova. Taky bych chtěla poradit všem budoucím studentům, dávejte si pozor na to, co říkáte!!! Berou to mnohem vážněji, než Češi, stejně tak výrazy v obličeji apod.
Co jsem tu zažila nového, by asi bylo na dlouho, pro mě bylo významné zjištění, že škola je zábavná a lehká, učitelé mají opravdu rádi žáky, baseball je nudné sledovat, ale ty stadiony stoji za to. Mrakodrapy vypadají skvěle z dálky. Život v komunitě je mnohem organizovanější než ve velkoměstě, a do města se moc často nedostanu. Všichni jezdí do školy autem a když se pár měsíců nehlídám, tak není nejmenší problém nabrat 10 kilo. Angličtina je ten nejmenší problém. Amerika je opravdu hodně jiná než Evropa a i když se lidé z Minnesoty zdají být zvyklí na všechno, v obchoďáku se rozčilují, když jim nikdo neskládá jídlo do tašek a když odjíždí na víkend, balí si s sebou jako na rok! Kostely berou vážněji. A hlavně jsou hrdí na svou zemi a není radno nic kritizovat!
Já si uvědomuju, že v některých směrech jsem se tu poměrně změnila, jako městská holka jsem si nedokázala představit, že bych skončila na farmě, po poznání amerického "country life" si občas přeji, abych tam bývala skončila. A co pro mě bylo nepředstavitelné, škola mě baví a mám ráda své učitele! Pro dnešek končím, ale určitě zase napíšu, mám toho hodně, o co bych se ráda podělila!!
- Háta Enochová, USA 2011-12
Odkazy: