"První měsíc se mi hrozně stýskalo"

Datum: 18. 3. 2014

Naty se před pěti lety vrátila ze svého pobytu v USA. Jak ji její pobyt ovlivnil, v čem se naplnila a nenaplnila její očekávání, o tom se dočtete v rozhovoru, který s Naty udělala Šárka Svobodová.

Co Tě vedlo k tomu, že ses rozhodla odjet na rok do zahraničí?

Pokud si dobře vzpomínám, tak to byl původně nápad mých rodičů. Už dříve o tom mluvili s mým starším bratrem, který se ale nakonec rozhodnul neodjet. Když  jsem byla v druhém ročníku na gymnáziu, tak jsem o tom začala více přemýšlet.

Jak ses dozvěděla o YFU?

Myslím, že díky prezentaci, která proběhla na naší škole. Tam jsem získala více informací a pak jsem se rozhodla, že pojedu.

Proč sis vybrala právě USA?

Mým cílem bylo zlepšit si angličtinu a jet někam dál, než jen po Evropě. V Americe jsem nikdy předtím nebyla, možná proto mě tolik lákala.

Setkala ses s nepochopením ze strany přátel či rodiny, když ses rozhodla na rok odjet?

S nepochopením jsem se přímo nesetkala. Spíš mým kamarádům bylo líto, že se dlouho neuvidíme. Myslím si, že většina lidí to chápala. Moje rodina mě v tom hodně podporovala a většina mých kamarádů také.

Jak probíhaly Tvé první hodiny po příjezdu do hostitelské rodiny?

Byla jsem nervózní, že se ztratím na letišti, protože to bylo poprvé, co jsem někam dál letěla úplně sama. Navíc moje angličtina nebyla moc dobrá a byla jsem hodně nervózní. Pamatuji si, že jsem přiletěla na letiště a nikdo tam na mě nečekal. Byla jsem nervózní a nevěděla jsem, co budu dělat, ale asi po čtvrt hodině se objevila moje hostitelská rodina, takže vše dopadlo dobře.

Jak často jsi byla v kontaktu se svojí rodinou v ČR?

První týden jsem s nimi mluvila snad každý den. Pak už jsem si více zvykla a volali jsme si nebo jsme si psali tak dvakrát do týdne.

Jaká byla Tvá hostitelská rodina?

Má rodina byla naprosto úžasná, nemohla jsem mít lepší. Pořád jsem s nimi v kontaktu. Vzhledem k tomu, že teď studuju v USA, tak se občas někde setkáme.

Hrál při výběru rodiny nějakou roli squash?

Ano, určitě. Když se mnou před odjezdem dělali rozhovor, který dělají se všemi studenty, tak se mě samozřejmě ptali na moje koníčky. Takže jsem zmínila, že závodně hraju squash, a že bych v tom ráda pokračovala i v USA. Naštěstí se jim podařilo sehnat tuhle rodinu, která žila také tímto sportem. Hodně mi to pomohlo v tom, že jsme měli společný koníček, takže jsme si s rodinou skvěle rozuměli. Vím, že ne každý byl takhle spokojený se svojí hostitelskou rodinou. Možná právě proto, že neměli takové společné téma, které jsme měli my.

Co pro Tebe bylo na ročním pobytu nejtěžší?

První měsíc se mi hrozně stýskalo po přítelovi a rodině. Také ve škole to bylo náročné, protože americký školní systém je trošku jiný, než ten český. V USA má student každý předmět s úplně jinými lidmi, a tak je mnohem těžší se s někým seznámit a najít si kamarády.

Co se Ti naopak líbilo nejvíce?

Studijní pobyt v USA mi otevřel úplně nové možnosti, co dělat po maturitě. Kdybych na střední škole nejela na rok do Ameriky, tak tady teď určitě nestuduji vysokou školu. Je to obrovská zkušenost do celého života. Nejen že jsem si začala vážit věcí, které mám, ale také jsem se naučila nahlížet na Českou republiku z úplně jiného pohledu. Protože když začne člověk žít v jiné zemi, tak začne svou zemi vidět jinýma očima.

V čem tedy vidíš Českou republiku dneska jinak?

V Americe jsou například lidé na první pohled mnohem příjemnější a otevřenější. Lidé v Česku takoví ne vždy nebývají. Když se vrátím do Prahy a musím si zařídit něco na poště nebo na úřadu, tak mě vždycky znovu překvapí, jak jsou úředníci protivní a neochotní. Až po pobytu v USA jsem si uvědomila, že lidé na ulici můžou být i milí.

Na co nejraději vzpomínáš?

Asi na svou hostitelskou rodinu. Rodina měla mladší děti, než jsem byla já. Tím se mi trošku splnil sen, protože jsem si vždycky přála mít mladší sestru nebo bratra. Dětem bylo dva, čtyři a šest let, takže s nimi jsem si ten rok hodně užila.

 

Rok v zahraničí určitě nějakým způsobem naruší vztahy. Byly nějaké, které díky tomu skončily nebo se naopak některé zlepšily?

Nemyslím si, že bych někoho přímo ztratila. Po návratu do ČR mi však nějaký čas trvalo, než jsem se vrátila do kolektivu svých kamarádů. Chvilku trvalo, než jsem zjistila, o čem se s nimi bavit a co se za ten rok stalo, zatímco jsem tu nebyla.

Dnes studuješ třetím rokem vysokou školu v USA. Bylo Ti po roce na střední škole v Americe hned jasné, že se tam jednou na studia vrátíš?

Ne, to vůbec ne. Vrátila jsem se po deseti měsících domů s tím, že jsem si byla jistá, že už tam nikdy nepojedu na delší dobu, protože se mi fakt hodně stýskalo. Když jsem se vrátila, tak jsem byla šťastná, že jsem zase doma a nechtěla jsem už nikdy odjet pryč na tak dlouhou dobu. Ale vždycky jsem věděla, že taková možnost existuje. Když se pak blížila maturita a já jsem přemýšlela, co budu dělat dál. Rok potom, co jsem se vrátila do ČR, jsem jela do USA na měsíc cestovat. Potkala jsem se tam s trenérkou squashe z mojí univerzity, která mi pomohla zařídit stipendium.

V čem se tedy lišila střední škola v Americe od univerzity, kde jsi nyní?

Vypadalo to, že by se mi na té univerzitě mohlo líbit. Hlavně poté, co jsem mluvila s trenérkou a ostatními studenty, kteří mi popsali, jak to tam funguje. Bylo to úplně něco jiného, než střední škola, kterou jsem navštěvovala rok v USA, tam jsem spokojená moc nebyla. Nikdy jsem si tam nenašla moc kamarádů a spíš jsem tam tak přežívala. Nakonec jsem se tedy rozhodla, že univerzitu v USA zkusím.

Pomohl Ti tedy roční pobyt s YFU v tom, že jsi věděla, do čeho jdeš, když ses rozhodla studovat univerzitu v USA?

Ano, určitě. I moje hostitelská rodina mi hodně pomohla, protože znali mojí trenérku squashe z univerzity. 

 

V USA hraješ squash na vrcholové úrovni. Jaké jsou tam sportovní možnosti, když bys to měla srovnat s Českem?

Je to hodně velký rozdíl, protože v USA hraju za svojí univerzitu. Je to týmový sport, vůbec to není individuální, jak by se mohlo zdát. Tady to má mnohem větší atmosféru, na naše zápasy se chodí dívat spoustu fanoušků. Když bych šla v Česku na univerzitu, tak bych musela skloubit squash a učení, zatímco tady je to k tomu přizpůsobené a je to součást studia. Například během zkouškového máme samozřejmě tréninky, což bych na české univerzitě asi musela vynechat kvůli učení, protože tam nikoho nezajímá, že děláš nějaký sport.

V Česku tedy hraješ jako jednotlivec sám za sebe a v Americe hraješ za tým univerzity?

Ano, to je pro nás hodně důležité, protože hraje devět holek v týmu a všech devět zápasů se počítá do výsledků. Takže moc dobře vím, že všech osm holek bojuje na hřišti, abychom vyhrály, o to víc bojuji i já. Mí nejbližší přátelé jsou všichni ze squashového týmu, jsme jako rodina. Když se v Česku hraje nějaký zápas, tak se nikdo nepřijde podívat, zatímco když máme v USA zápas, tak přijde fandit půlka školy.

Minulý rok jsi strávila v Argentině. Jak ses tam ocitla?

My tady máme možnost strávit jeden semestr v jiné zemi, v podstatě kdekoli po světě. Naše škola má programy s mnoha státy po celém světě a Argentina je jedna z nich. Chtěla jsem toho využít, protože jsem se vloni začala učit španělsky a chtěla jsem se zlepšit v jazyce. Navíc jsem tam měla některé předměty ve španělštině a bydlela jsem v rodině, takže se moje španělština hodně zlepšila. Moje škola má španělský program i v Barceloně, ale chtěla jsem jet někam, kde jsem ještě nikdy nebyla.

V čem vidíš důvody, proč jiní studenti neodjedou na rok pryč?

Někdo asi z finančních důvodů, protože to není úplně levné. Největší problém je ale asi v tom, že nechtějí opustit svoje kamarády a rodinu. Bojí se, že během toho roku o něco přijdou. Ve skutečnosti však o nic nepřijdou, spíš naopak. Praví kamarádi zůstanou kamarády. Myslím si, že mají strach odjet někam, kde nikoho neznají.

Jsou v tvém každodenním životě nějaké situace, které jsi dnes schopná lépe řešit, protože jsi na střední škola byla rok v zahraničí?

Myslím si, že  jsem dnes mnohem otevřenější. Ráda poznávám nové lidi, cestuju na místa, kde jsem ještě nikdy nebyla. Když jsem jela do Argentiny, tak jsem tam nikoho neznala a také jsem nevěděla, co mě čeká. Ale naopak jsem se na to těšila. Ten rok na střední škole mi v tom hodně pomohl, protože do té doby jsem se těchto věcí hodně bála.

Co bys vzkázala studentům, kteří váhají, zda by měli na rok odjet do zahraničí?

Všem bych to určitě doporučila. I přesto, že je to mnohdy těžké, tak to stojí za to. I když to nebyl můj nejlepší a nejšťastnější rok v životě, jak mi před odjezdem tvrdili v YFU, tak jsem za tu zkušenost hodně vděčná a určitě bych to udělala znovu.

Odkazy

Studium v zahraničí

Studijní pobyty / Roční

Jak se přihlásit

Průběh pobytu

Informace pro rodiče

Nahoru Tisk Zpět

YFU je nezisková organizace, která nabízí studium pro středoškoláky formou studijních pobytů v zahraničí. Studuj v zahraničí, poznej novou kulturu, nauč se nový jazyk, osamostatni se a rozšíř si obzory. Nabízíme studium v zahraničí s pobytem u hostitelských rodin. Nauč se cizí jazyk a poznej svět přímo na vlastní kůži, studuj rok v zahraničí! YFU nabízí semestrální a roční pobyty v zahraničí pro středoškoláky.

YFU Česká republika

Bořivojova 17
13000 Praha 3

+420 222 211 950
info@yfu.cz
http://www.yfu.cz
 

YFU je nezisková organizace, která nabízí studium pro středoškoláky formou studijních pobytů v zahraničí. Studuj v zahraničí, poznej novou kulturu, nauč se nový jazyk, osamostatni se a rozšíř si obzory. Nabízíme studium v zahraničí s pobytem u hostitelských rodin. Nauč se cizí jazyk a poznej svět přímo na vlastní kůži, studuj rok v zahraničí! YFU nabízí semestrální a roční pobyty v zahraničí pro středoškoláky.