Měli jste nějaké obavy z hoštění studenta z tak daleké země?
Ano, měli. S japonskou kulturou jsme dosud nebyli v kontaktu a upřímně, země Asie mě nikdy nezajímaly tak dalece, že bych musela být v kontaktu s tamním studentem až tak dlouhou dobu (hostili jsme celý školní rok). Před příjezdem Akiho jsme se snažili něco si o japonské kultuře načíst. Také nám v průběhu hoštění hodně pomáhalo sdílení zkušeností s ostatními rodinami, které již někdy japonské děti hostily. Nakonec se ukázalo, že naše obavy byly zcela zbytečné, neboť k žádnému konfliktu během celé doby nedošlo. Aki byl velmi zodpovědný a svědomitý a i když jsme ho u nás měli během školního roku 2021/22, kdy studenti téměř nechodili do školy a učili se online, vše zvládal s přehledem.
Co Vás nejvíce překvapilo na japonské kultuře?
Japonci nemají ve zvyku odporovat. Co řeknou rodiče, je svaté. Určitě se celá japonská společnost mění, ale s kázní jsme opravdu neměli problém. Aki se zúčastňoval všech rodinných akcí a byl rád za společnost a za nové kamarády. I když byl v prvním kontaktu spíše ostýchavý a trvalo nám, než jsme ho naučili, že může on sám zahájit hovor. Japonci moc nežijí rodinným životem, jeho tatínek býval až do noci v práci a o 3 děti se starala jejich maminka. U nás jsou rodinné vazby těsnější, důraz na výkon naopak menší.
Je nějaký zvyk či aktivita, co po odjezdu Akiho nadále praktikujete/provozujete?
Aki nás naučil připravovat sushi (ale i on si musel nejdříve najít na youtube, jak se vlastně dělá), které si dosud občas s chutí a vzpomínkou na něj připravíme.
Jaký je největší rozdíl mezi českou a japonskou kulturou podle Vašich zkušenosti?
Jak jsem řekla - u nás cítím větší soudržnost mezi lidmi. Do konce svého ročního pobytu zde neměl Aki v mobilu fotky své rodiny, žádné si nepřivezl ani mu rodina žádné neposlala. Ve srovnání s námi nebo například se studentem z Itálie, kterého hostíme nyní a jenž je pozornostmi od své italské rodiny zahrnován neustále, je ten rozdíl diametrální. Aki si nikdy nestěžoval, i když mu byla třeba zima. To pak řekl až zpětně a na dotaz, ale nikdy ne v ten okamžik. Po příjezdu jsme jej učili české stravovací zvyklosti, tzn. poděkovat kuchaři za jídlo a jíst příborem, ne si jídlo rozkrájet a pak je jíst lžicí. Také jsme mu vysvětlili, že může smrkat na veřejnosti a že pofrkávání je neslušné. To mají v Japonsku nastavené jinak. Jelikož se o něj s jeho sourozenci stará maminka v domácnosti, bylo vidět, že mu domácí práce nic moc neříkají, takže jsme jej zasvětili i do utírání prachu, mytí nádobí nebo obsluhy krbových kamen.
V Japonsku je společnost velmi hierarchizovaná, v Čechách naopak vůbec.
Co jste si odnesli z hoštění Akiho pocházející z jiného kontinentu?
Ačkoli vypadáme jinak, uvnitř jsme stejní. Aki se rád bavil, rád jedl, smál se a běhal venku se svými host bratry, z čehož jsme usoudili, že i když je v komunikaci skromný a verbálně to nedává najevo, je spokojený. Nakonec si pobyt u nás o měsíc prodloužil a jezdili jsme společně po Čechách, aby toho co nejvíc uviděl. I když jsem během školního roku, kdy byly aktivity velmi omezené, měla pocit, že se mu dost nevěnujeme, on to asi vnímal jinak. Získal motivaci k učení češtiny, v Tokiu studoval češtinu i nadále a chtěl si z ní udělat zkoušku. Příští školní rok přijmou do rodiny host studentku z ČR. Takže mimo jiné jsme si uvědomili i to, co je pro nás běžné až nudné, může být pro člověka z jiného místa planety vzrušující - třeba sníh v zimě a možnost postavit si na dvorku iglú nebo jízda po řece na kanoi.
Čím Vás hoštění zahraničního studenta obohatilo?
Právě uvědoměním si, že různé národy se projevují různě a musíme se naučit si nějak porozumět. Taky jsem byla vděčná za získání kontaktů na ostatní host rodiny, s nimiž jsme se vypravili na několik pěkných výletů a mohu s nimi komunikovat i nadále.
Doporučili byste hostit studenta z tak daleké země?
Zcela jistě. Děti z Asie sice někdy mohou mít pro nás nezvyklé způsoby komunikace související s odlišnou kulturou, ale jak jsem to zažila, jsou velmi vstřícné a vděčné za čas i zázemí, které jim poskytujeme. Pro nás běžné věci jim mohou být také vzácné - např. možnost jít na procházku do přírody, jet odpoledne na kole nebo v zimě na hory, nebo jen tak večer sedět u večeře společně a povídat si.
Další odkazy
Staňte se hostitelskou rodinou