Ahoj!

Jsem Hikaru a jsem z Japonska. Nyní pobývám v České republice a učím se českou kulturu, architekturu a tak dále.

Toto je o mé cestě do Krakova v Polsku. Dne 3. březma brzy ráno jsem vyrazil z Prahy na cestu do Krakova. Jel jsem vlakem se svými kamarády, kteří jsou také studenty YFU, a cesta trvala asi 6 hodin. Byli jsme nadšení a ve vlaku jsme hráli spoustu her. Nejvíce si pamatuji na jednu z nich, která se jmenuje "šibenice". Tuto hru jsem před příjezdem do Čech neznal a i ve vlaku jsem cítil kulturní rozdíl. Neuměl jsem ani odpovědět na jednoduchá slova jako "škola". Také jsem přišel na to, že slova, která obsahují "W, Z, X, Q", se v této hře těžko hádají.

Když jsme přejížděli hranice mezi Českem a Polskem, vlak na 20 minut zastavil někde, kde kolem nic nebylo. Mysleli jsme si, že to způsobily České dráhy. Pak ale vyjel opačným směrem, než jsme si mysleli. Byli jsme zmatení a mnohokrát jsme se dívali do mapy. Naštěstí jsme se tam mohli dostat až večer. Čas utekl jako voda. To byl skvělý začátek výletu.

S ostatními studenty jsme se setkali v hotelu. Nejprve jsme si dali pierogi, což je známé polské jídlo, které je podobné knedlíkům. Existují 4 různé příchutě a já jsem si vybral sýrové houbové, cibulové houbové a cibulové paprikové. Dala jsem přednost cibulovému pepři. Nakonec se po obědě všichni studenti sešli a začal program. První aktivita se jmenovala "hra na město", kde jsme museli se svou skupinou plnit úkoly typu "vyfoť se před sochou". Skupiny byly zcela náhodné, takže jsem komunikoval se studenty, kteří byli z Thajska, USA a Ekvádoru. Nejvíc jsem se bála mluvit anglicky, protože anglicky neumím plynule. Ale naštěstí mi rozuměli a ptali se mě na spoustu věcí o Japonsku. Ulevilo se mi. Hra skončila v noci, a tak jsme šli do restaurace na večeři. Pak jsme měli volný čas až do 22:00. Cestoval jsem po Krakově s kamarády a několika dalšími studenty. Jeden z nich byl v Polsku ubytovaný, takže jsme mohli poznat vyhlášené polské občerstvení.

Když jsem se vrátil do hotelu, potkal jsem studenty, kteří byli z Thajska. Povídali jsme si, dokud jsme neusnuli. Naučili mě něco thajsky a navzájem jsme sdíleli Instagram. Další den jsme jeli autobusem do památníku Auschwitz-Birkenau a solného dolu Wieliczka. Auschwitz-Birkenau je muzeum o Židech, o kterém jsem se trochu učil ve škole. Ale bylo to něco jako "nacisté udělali Židům něco strašného ". Takže všechno, co tam bylo, bylo mimo mé představy. Například v táborech jsme viděli obrázky o tom, co nacisté dělali Židům, o jejich životním stylu v táboře a o dalších věcech, které byly neuvěřitelné, a abych byl upřímný, bylo mi z toho nepříjemně. Tato zkušenost mi však rozšířila obzor.

Podle mého názoru byl ten den nejlepším místem Solný důl. Byly tam skvělé výhledy, jedlé stěny a pozoruhodná architektura. Téměř každý stěny se daly olíznout, takže jsme to udělali mnohokrát. Byla to zábava a chutnalo to slaně. Mimochodem, jestli je stěna ze soli, zjistíte, když si na ni posvítíte. Kromě toho tam byly úžasné sochy a lustry ze soli. Takové doly v Japonsku nejsou, takže to pro mě bylo fascinující. Zábava byla nejen tam, ale i v autobuse, protože jsme si povídali a sdíleli kulturu. Seděl jsem vedle chlapíka z Aljašky, což pro mě byla dobrá příležitost, jak se dozvědět víc o jeho kultuře. Ale hlavně jsme si povídali o tom, jak je japonská kultura zvláštní. Fascinovalo mě, že ho japonská kultura vždycky překvapila a někdy dokonce ohromila. Myslím, že právě tyto interakce byly hlavním účelem této cesty a pro mě tou nejdůležitější částí. Ten večer jsme se sami vydali do starého města. Skvěle jsme se bavili v kavárně a vše prozkoumávali. Také taxi je v Polsku super levné, takže jsme si na cestu zpět do hotelu vzali taxíka.

Poslední den jsme cestovali do starého města a muzea s průvodcem. Bylo zajímavé dozvědět se něco o historii Krakova. V Krakově jsme mohli zažít mnohem víc než jen běžnou prohlídku památek. V muzeu jsme si prohlédli spoustu obrazů, keramiky a některé další evropské věci, například staré šachy. Další věc, kterou jsme viděli, je známá po celém světě a je to portrétní obraz nakreslený Leonardem da Vincim s názvem "Dáma s hranostajem". Moc se mi líbil.

A pak už výlet skončil. Ale zpátky jsme jeli nočním vlakem, takže jsme museli čekat asi 7 hodin. Báli jsme se, že nám ujede vlak, a tak jsme čekali na nádraží. Naštěstí tam bylo místo na bruslení. To jsme dělali dvě hodiny a pak vlak konečně přijel.

Výlet byl opravdu zábavný. Celkově to pro mě byl skvělý zážitek. Zvlášť proto, že jsem si mohl popovídat s dalšími lidmi, které jsem potkal na poprvé. Ze začátku jsem se bála s nimi mluvit, protože jsem si myslela, že mi nebudou rozumět, a cítil jsem se nesvůj. Ale v průběhu cesty jsem změnila názor a teď si s nimi povídám ráda.

Základní informace o hostitelckém programu

Poznejte naše studenty

Předběžná přihláška do hostitelského programu