No a jak takzvaný grunnlovsdagen Norové slaví?

Já jsem den začala nedobrovolným vstáváním před osmou hodinou ranní, abych s pomocí svého hostitelského taťky vyvěsila vlajku, jelikož podle nepsaného pravidla s odbytím osmé musí vlajka vlát na všech zahradách, balkónech, či stožárech. Následně celá rodina strávila spoustu času připravováním se – navléct se do tradičního kroje, bunadu, totiž není tak jednoduché. Bunad je lehce odlišný v každém městě a vesnici, ale vždy jsou jeho součástí doplňky z pravého stříbra. Všem to moc slušelo.

Krásně vystrojení jsme se vydali do centra naší malé vesničky, abychom se účastnili dětského průvodu, tzv. barnetoget. V popředí jde kapela, a potom děti od školky po sedmou třídu, všichni vesele mávající vlaječkami. První zastávka průvodu byla u kostela, kde se lidé mohli účastnit krátké mše. Další zastávkou byl domov důchodců, kde dva starší žáci pronesli proslov a dětská kapela zahrála hymnu Ja, vi elsker dette landet (v překladu Ano, tuto zemi milujeme). Potom se průvod vrátil zpět na místo startu a děti dostaly za odměnu zmrzlinu a sodovku. Jestli vás zajímá jaképak je asi tradiční jídlo v tento významný den, tak je to právě zmrzlina, párek v rohlíku a vafle. Na jídlo holt Norové moc nároční nejsou.

Poslední část programu byla opět zaměřena především na ty nejmenší. Bylo pro ně připravených spoustu her, tradiční potetløp (běh s bramborou na lžíci), házení šipek na balónky, chůdy, skákání v pytli, a další. Za splnění výzev děti samozřejmě dostaly odměnu. Večer se pak u nás na vesnici uskutečnily ještě malé štafetové závody, kde je ve zvyku běžet v tématických kostýmech.

Já jsem si tento den opravdu užila a moc bych uvítala, kdybychom něco takového měli i my v Česku. Cítila jsem se skoro jako v pohádce, právě kvůli všem těm nádherným krojům, které měla na sobě drtivá většina lidí, od nejmenších, až po ty největší. Moc ráda bych také jeden vlastnila, bohužel se ale jejich ceny pohybují okolo 80 000 Kč!

Další odkazy

Studium v zahraničí

Předběžná přihláška

Zážitky studentů