Jedna z nejlepších škol v zemi
Chodím do školy Colegio San Jorge, soukromé školy, která je v první stovce nejlepších škol v zemi. Pro mě to není tak důležitý, ale tady nám to v prvním týdnu pořád připomínali: učte se, abyste měli dobré výsledky v PSU, naše škola vás na to připraví výborně. PSU se tady v Chile říká maturitě. Je to jiné než v Česku – je jen písemná část, kde mají jen otázky s možnostmi (a, b, c, d). Píše se tu ze španělštiny, matiky a pak máte dějepis nebo vědu (chemie, biologie, fyzika). Ten poslední test se určuje podle toho, co máte za volitelné předměty. Na začátku 3°Medio, což je předmaturitní ročník, si student vybírá, jestli chce humanitní nebo přírodovědný zaměření. Podle toho má víc španělštiny a dějepisu, nebo víc chemie, biologie a navíc fyziku (humanisti fyziku nemají). A přírodovědně zaměření si vybírají mezi chemii, biologii a fyzikou, kterého předmětu chtějí ještě jednu hodinu a půl navíc za týden. A pak ještě je na výběr volitelná matika pro přírodovědce. Já mám přírodovědu – matiku a fyziku.
Musela jsem něco říct před celou školou
Do školy musíme chodit v uniformách – naše je červeno-šedá. Je velmi pohodlné ráno vstát a obléknout si to samý, co den předtím. Tím se neztrácí čas. Přijde mi, že ve škole jsme jako jedna velká rodina, což umocňuje i fakt, že nás je hrozně málo. V naší třídě je nás 17. Moje nemladší sestra Channel (15) chodí do stejné třídy jako já, a Ivanovka (17) je o ročník výš. První den, když ředitel měl úvodní řeč, jsem si musela stoupnout před všechny a ředitel se mě zeptal, jestli chci něco říct. Nejradši bych řekla, že nic, protože jsem to vůbec nečekala, ale pak jsem přece jen něco vymyslela.
"Na obědy domů se jezdí colectivem"
První dny mi to nepřišlo moc rozdílný od českých škol, ale po chvilce jsem poznala, že se to v nějakých věcech dost liší. Zaprvé to, co je vidět na první pohled: Mám tu hrozně dlouhé dny. Spočítala jsem si hodiny (45min) a tady mám 45 hodin a v Praze jsem měla 32. Každý den od osmi do půl šesté kromě pátku, kdy mám do 12:05. Na obědy se chodí domů. Já to mám tak 10 minut pěšky nebo 5 minut colectivem – to je auto, které funguje jako autobus. Jsou tu asi 4 linky, které zastaví, kde potřebujete. A je jich tu hrozně moc, každé třetí auto je skoro colectivo Když máte na sobě školní uniformu tak platíte 250 pesos(asi 10 Kč), jinak 350 pesos(asi 15 Kč). Jedna hodina trvá 90 minut. Na začátku jsem to skoro nemohla vydržet, ale po několika týdnech jsem si jakžtakž zvykla.
"Začala jsem tady dělat kanoistiku"
Ale po čase jsem si všimla, že je tu víc rozdílů než jen tyto tři. Učitelé jsou víc než jen učitelé – jsou to kamarádi nebo rodiče, kteří se zajímají o život studentů. Hodiny jsou mnohem volnější. Většina učitelů má prezentace, které doprovází výklad – studenti si mnohdy píšou jen to, co je na daném slidu, ale až poté, co to profesor dovykládá. To znamená, že je mnoho přestávek ve výkladu, ale profesor na to je - tak mi to přijde - nastavený, protože každý vždycky stihne, co chce stihnout. Všichni se mezi sebou baví, jako kdyby byla přestávka, a někdy se do toho také učitel zapojí. Sice to teď vypadá, že je to spíš flákačka, ale doma se musíme učit hodně. Na začátku pololetí nám dali seznam všech písemek, které budeme mít, a k tomu máme ještě různé testy, úkoly a práce. Takže můj týden vypadá takto: škola -> učení -> spaní ->a znova. Ale chtěla bych začít dělat kanoistiku anebo aspoň basket za školu. Kanoistika tady v Laja je jedna z nejlepších v Chile, tak proč toho nevyužít. A když každý den vidím na cestě ze školy kanoisty, jak se projíždějí po laguně, tak mě to láká.
Anna Laura John, Chile 2013
