Viděla jsem špičku And
8. ledna v 19:30 jsem se vydala na dlouhou cestu. Nejdříve let do Santiaga de Chile. Musela jsem 2x přestoupit – v Curychu a v Sao Paulu. Většinou jsem se koukala na filmy a spala. Na posledním úseku ze Sao Paula do Santiaga jsem seděla vedle Chilana, který bydlí v Ženevě. Vyprávěl mi trochu o Chile a vysvětloval mi, co můžu vidět z okna. Největší zážitek z cesty byl asi přelet And, kde jsme těsně proletěli kolem Aconcaguy, nejvyššího bodu. Ale bohužel jsem seděla na špatné straně, tak jsem viděla jen špičku.
Teď v lednu je tu nejtepleji
V Santiagu na mě čekal Andrés, dobrovolník z YFU, a vydali jsme se do kanceláře YFU na oběd a popříjezdový seminář. Když jsem vyšla po 21 hodinách na čerstvý vzduch, dostala jsem první šok. Je tu horko. A zrovna jsem přiletěla v nejteplejším týdnu, tak jsem měla 35-40 stupňů. Večer a noc jsem strávila u Andrése, který mě další den také dovedl na autobus do Lajy. Jel se mnou také můj bratr, který studuje v Santiagu, ale jel na prázdniny domů. Po 8 hodinách cesty jsem konečně dorazila do mého nového domova.
Můj nový domov blízko Los Angeles
Laja je malé město. Domy tu jsou menší a většinou jen jednopatrové. Není tu nic moc zajímavého (možná kromě fabriky na výrobu celulózy) a jsem tu asi jediná cizinka. Vlastně ne úplně, je tu ještě jedna výměnná studentka z Ameriky, která chodí do stejné školy jako já. Ale okolí je úžasné. Samé stromy, řeky, neobydlená rozlehlá krajina. Nejbližší větší města jsou Los Angeles (nespleťte si ho se stejnojmenným městem v Americe) a Concepción. Nikdo to tu nezná, znají jen Saltos de Laja, které jsou ale asi 40 minut odtud.
Trošku jsme se zapovídali
Chilané jsou milí, přátelští, sympatičtí a velmi upovídaní. Jednou jsme šli nakoupit do nejbližšího obchůdku (asi 5 minut pěšky) pití, ale domů jsme se vrátili až po 45 minutách. Trošku jsme se zapovídali… Chilané nikdy nechodí včas. Když někdo řekne, že oslava začíná v osm, tak tam máte přijít až kolem deváté. Předtím tam nikdo není. Jsou menší než Evropané a tak tu trošku vynikám s mými 180 cm. A také tím, že nejsem černovlasá (říkají, že jsem blonďatá) a nemám tmavou pleť. Všichni mě tu přijali mezi sebe a cítím se tu skoro jako doma, i když tu jsem teprve 3 týdny. Mám tu čtyři sourozence – jednoho bratra a tři sestry. Berou mě všude sebou a tak poznávám nové a nové kamarády. Nikdo tu neumí anglicky nebo jen pár slov, takže musím celou dobu mluvit španělsky. Tím se moje schopnost mluvit den ode dne zlepšuje. A k tomu čtu španělskou knihu, ke které mám český překlad. Doufám, že se mi podaří do začátku školy mluvit jakžtakž plynule. Uvidím, mám na to ještě měsíc.
Ve škole budu mít uniformu šitou na míru
Budu chodit do soukromé školy, jedné z pěti nejlepších v Chile, která mi ale začíná až na začátku března, jelikož tu teď mají letní prázdniny. Budu nosit uniformu, kterou mi musí ušít na míru, protože, jak už jsem se zmínila, Chilané jsou malí. Moje škola je velmi malá – asi 180 studentů od první třídy do maturitního ročníku. Já budu chodit do předmaturitního, to znamená tercero medio.
Zdravím z druhé strany světa!
Anna Laura John, Chile 2013