Všem je asi jasné, že rok výměny člověka dost změní.
Před výměnou jsem byl nejdéle bez rodiny 3 týdny, a to na skautském táboře. Tam jsem věděl, co mám čekat a kdy se vrátím. U výměny jsem nevěděl nic. Neznal jsem lidi, se kterými budu žít, neznal jsem moc dobře zemi, do které jedu a ve které budu rok žít. Nasedl jsem do vlaku plný očekávání, ale i plný strachu.
Jak jsem již psal v minulém článku, u prvních dvou rodin to úplně nevyšlo a až od prosince jsem byl spokojený se svojí rodinou. Ještě tak do února jsem byl naštvaný nebo spíš zklamaný, že jsem první tři a půl měsíce ztratil a promrhal. Postupně jsem ale přišel na to, že tyhle negativní věci mě naučily neuvěřitelně moc a daly mi spoustu zkušeností. V mé první rodině jsem byl hodně odkázaný sám na sebe, jak s programem, dopravou, tak i s jídlem atd. Díky tomu jsem se naučil být hodně samostatný, sám si zařídit co potřebuju a vyřešit svoje problémy. V druhé rodině se mi tenhle “skill” povedlo jenom zdokonalit a naučil jsem se ještě lépe komunikovat s lidmi o svých problémech. Ono totiž to řešení výměny rodiny s YFU je docela náročné. A ještě víc, když člověk vymění rodinu a hned druhý den musí volat do YFU, že tam nemůže zůstat, jelikož má asi alergii na psy. Musím ale říct, že YFU je v tomhle tématu relativně nápomocné a snaží se problémy vyřešit.
Rozhodně jsem se s ideální rodinou nepřestal učit novým věcem.
Naopak mně to otevřelo nové možnosti. Zejména téma tolerance ke všem lidem, bez dělaní rozdílů dle jejich sexuality, rasy atd. Dříve jsem se na tyto lidi díval jinak, než se dívám teď. Nebyl jsem rasista ani homofob nebo tak něco, ale prostě tolerance v Česku je úplně jiná než zde v Německu. Pro některé lidi to možná zní strasně nebo děsivě, ale prostě prostředí v Česku není tak tolerantní zejména k LGBT komunitě atd. jako zde v Německu.
Těch změn je samo sebou mnohem víc, ale nechce se mi vše rozepisovat a nudit čtenáře. Možná zajímavá změna, která není nutně spojená s myšlením, jsou nové záliby. V Německu jsem začal jezdit hodně na kole (všichni tu všude jezdí na kole) a v březnu jsem díky místnímu závodu začal jezdit na silničním kole. Je to hobby, kterému se hodlám věnovat i v Česku, spolu s lezením, které dělám už nějakou dobu.
Z výměny se určitě vrátím jako někdo jiný, mám nové kamarády všude možně po světě, a hlavně v Německu.
Našel jsem tu druhou rodinu, druhý domov, ke kterému se chci vracet a možná se sem i vrátím na VŠ. Díky výměně možná přijdu o nějaké přátelství v Česku, ale za to všechno, co jsem zažil tady, to stojí. A hlavně, ti praví kamarádi zůstanou.
Další odkazy
