Škola a kamarádi
Vytvoření vztahu s vrstevníky je jedna z důležitých složek pobytu, za kterou sem studenti jedou. Distanční
výuka je náhražka a komunikace je komplikovanější a chudší, to je jednoznačné. Pokud se podaří alespoň několik týdnů docházky, jako to měl náš student, tak není nic ztraceno. Tato generace bere on-line komunikaci mnohem přirozeněji a dokáže ji využít. Student mi často říká, jak si se spolužáky „povídali“ o tom, co bylo ve škole a jaké dělají vtípky.
Pokud student nemá možnost zažít ani část běžné výuky, tak v tomto směru skutečně ochuzen bude. Ale situace je na celém světě podobná, studenti sem jedou s vědomím omezení, která je čekají, většinou to doma měli podobné a tak se s tím dokážou vyrovnat i tady.
Kontakt s ostatními zahraničními studenty
Běžnou součástí pobytu bývá setkávání studentů, sdílení zkušeností a zážitků, které se nyní velmi zkomplikovalo. Pro některé studenty je to velmi nepříjemné a omezení v tomto směru hůře snášejí. Ale i tady pomáhá jejich schopnost přenést komunikaci do on-line prostoru. Důležitá je v tomto směru podpora kontaktních osob z řad dobrovolníků.
Soukromí
Hoštění s sebou vždy přináší zásah do soukromí všech zúčastněných. Ať už jde o pokoje sdílené
s hostitelskými sourozenci nebo využívání společných prostor, kde je najednou o člověka víc. Nyní, když studenti tráví víc času doma, často i s dalšími členy hostitelské rodiny, tak je situace ještě o něco náročnější. Ale zase jde jen o to, jak se nastaví pravidla, aby členové rodiny měli i nadále svůj osobní prostor a čas sami pro sebe. Není to nemožné, je to jen jiné.
Vazba na hostitelskou rodinu
V tomto směru má současná situace rozhodně pozitivní vliv. Dříve běžné aktivity nejsou možné, studenti i ostatní členové rodiny jsou více pohromadě. A protože všichni cítíme potřebu vyplnit čas jinak, tak vyhledávají aktivity, které nepřináší zbytečné riziko nákazy. Pokud už cestují, tak většinou jen společně autem a do míst, kde je zase jen rodina se studentem. Vztahy s rodinou se, jak mohu pozorovat nejen u nás doma, vytvářejí mnohem rychleji. A jak doufám, budou i vlivem okolností, ve kterých vznikly, pevnější.
Čeština
Znalost češtiny patří k položkám, které jsou ve výčtu rozdílů jednoznačně v plusu. Studenti jsou ve větším
kontaktu s rodinami, více s nimi mluví česky a jazyk si lépe fixují. Jednou týdně vedu lekce češtiny a jsem nadšená, jak studenti po 6 měsících dokáží komunikovat a jak se zlepšuje jejich schopnost pohotově česky reagovat. Jde o různorodou skupinu, ve které jsou i dva studenti z Japonska, kteří mají z důvodu komplikací s příjezdem proti ostatním jeden a půl měsíce zpoždění. A i ti už teď mluví velmi dobře a s nadšením. Počítám, že do konce pobytu budou všichni mluvit naprosto plynule a možná jim to v budoucnu i otevře nové profesní vyhlídky. Kdo ví?
Příležitost vidět situaci z jiné perspektivy
Dříve jsme se studenty také vedli debaty na téma „jak to děláme tady a jak u vás“, ale teď je to trochu jiné. Takové aktuálnější, protože covid řeší celý svět, ale ne všude stejně. S chutí porovnávám to, co mi říká náš současný student i ti minulí, se kterými jsme nadále v kontaktu, o zvládání epidemie v jejich zemi. Je to mnohem zajímavější a barvitější, než si o tom jen přečíst v novinách. A také mi to pomáhá získat větší nadhled nad děním tady. Stejně tak studenti vidí, jak se s omezeními vyrovnáváme u nás. Možná i tyto zkušenosti časem využijí.
Kdo opravdu jsme, se ukazuje právě teď
Kromě toho, že hostíme, tak dělám už řadu let také kontaktní osobu dalším hostitelským rodinám. I díky tomu si troufám říct, že to, co se děje, je v řadě případů i přínosné.
Na straně rodin cítím odhodlání situaci zvládnout a studentům, navzdory okolnostem, poskytnout co nejvíc. I u studentů je vidět více tolerance a snahy pomáhat, věci zbytečně nekomplikovat. Skutečně si toho, co pro ně rodiny dělají, váží a dávají to najevo. Myslím, že je to příležitost vyrůst, kterou by za normálního průběhu pobytu možná tak dobře nevyužili.
Přestože některé zážitky na obou stranách chybí, tak nepovažuji letošní hoštění za horší, než byla ta předchozí. Je jiné, jiným způsobem obohacující, možná náročnější, ale v mnoha směrech i více inspirující. Jen se na věci musíme začít dívat zase trochu jinak a nebránit se změnám. Tak proč to nevyužít?
