Při vstupu do místnosti nás hrubě přivítal nával horkého vzduchu. Nedbaje horka jsme vpochodovali dovnitř jeden za druhým a postavili se zády ke zdi tak, abychom byli pokud možno, co nejdál od zdroje. Pozdravili jsme pány skláře (kteří byli narozdíl od nás v tílku a šortkách, a ne v zimních bundách a pohorkách) a výklad mohl začít.

Bylo to velmi zajímavé. Zjistili jsme například, že sklářská pec se nesmí nechat nikdy vychladnout, jinak by v ní popraskala vyzdívka. Po většinu času je pec roztopená na cca 1230°C. Také jsme se dozvěděli, že druhá pec tzv. chladící, výrobkům pomalu snižuje teplotu, aby se v budoucnu nerozsypaly. Obzvlášť pěkná část exkurze přišla v druhé půlce programu, kdy nám bylo nabídnuto se po dvojicích doštrachat přímo k rozžhavené peci a zhypnotizovaně do ní koukat. Pánové se roztaveným sklem oháněli skoro jako Bruncvík mečem a ochotně a chrabře nám ve 25+°C zodpovídali všechny naše otázky. Když jsme se dostatečně zapotili, několik z nás si všimlo, že ostatní účastníci se někdy mezi zíráním do pece a zvídavými otázkami vytratili pryč vstříc chladnějším teplotám. Našli jsme je pak až shlukovat se v nedalekém obchůdku se skleněnými suvenýry, kde značně navýšili denní tržbu. Po skončení setkání se několik hostitelských rodin rozhodlo si výlet ještě prodloužit a pokračovat společně dál na hrad Točník.

Zuza Zahradníčková