Jaké je to hostit studenta z Dánska? Jedním slovem – náročné. Náročné, ale zat
raceně úžasné. Začátky byly těžké, protože rodiče ani sourozenci nemluví moc dobře anglicky, pokud vůbec, takže jsem si připadala jako chodící google překladač, ale Dan je pohodář a naše žbleptání bral s nadhledem, stejně jako my s úžasem sledovali jeho cestu k porozumění češtině. Nutno říci, že byla značně klikatá.
Babička ho rozmluvila
Vlastně jsem si myslela, že nemluví česky, protože se mnou vždycky přepnul na angličtinu, a pak jsme asi po 3 měsících jeli k prarodičům, kteří v životě nepromluvili anglicky ani slovo. A já n
estačila zírat, když jim v češtině popisoval svoje rodné město a vyprávěl o svých sourozencích. Myslím, že to i pro něj byl jakýsi mezník, kdy zjistil, že se opravdu tímhle „zatraceně složitým“ (jeho slova :D ) jazykem domluví.
Nestačíme zírat
Další úžasnou zkušeností je sledovat Dana, jak poznává českou kulturu.
Protože je Dánsko relativně blízko, nepočítali jsme s nějakými kulturními rozdíly – omyl! Počínaje dánskou kuchyní, kterou jsme si doma zamilovali, konče školstvím nebo jazykem a vlastně celou kulturou, ty rozdíly tu zkrátka jsou. Nejvtipnější chvíle nastávají, když někdo řekne něco naprosto samozřejmého a druhý zůstane hledět s otevřenou pusou. Taková situace nastala třeba s večerníčky, na které se všichni společně díváme. Zatímco my sledujeme Boby a Bobky a Paty a Maty s až zbožnou úctou, a nostalgickým pohledem v očích, Dan z nás má srandu, stejně jako z lítacího klobouku a Vydrýska – kdo by se přece díval na vydru! Nebo pečení vánočního cukroví, které se v Dánsku kupuje, nebo... Zkrátka, rozdílů je celá hromada a já se vždy těším na další, které objevíme.
Tenhle rok žijeme jinak
A v čem je tento rok jiný než ty předešlé? Snažíme se využít každý volný
den a dělat něco nového, navštívit nová místa, které často ani samy neznáme. Čím dál tím víc nám však dochází, že rok ani zdaleka není dost dlouhá doba na to, co jsme naplánovali, prostě si tu Dana budeme muset nechat trošku déle... 20 let by mohlo stačit. :) Jen těžko se smiřujeme s myšlenkou, že by Dan měl za tři měsíce odjet, vždyť je teď součást rodiny – a rodina je už navždy. A jako (bývalé) nejstarší dítě musím přiznat, že je občas dokonce fajn mít staršího bráchu (i když jen o den) a ztřeštěného kamaráda, kterého jsem v Danovi našla.
Daniel nám dal poznání o nás samotných 
Říká se, že vás rok v cizině změní, ale nás změnil také. Myslím, že jsme si teď blíž a zároveň jsme si o sobě uvědomili některé věci – ať už pozitivní, či negativní – které jsme předtím ignorovali. Jestli přemýšlíte o tom, že byste se stali hostitelskou rodinou, jděte do toho. Nezáleží na tom, že bydlíte v malém bytě, v nějaké zapadlé vesničce nebo že neumíte anglicky, úplně stačí být otevření všemu novému, co do vaší rodiny výměnný student přinese.
Odkazy
