1. Škola je tam úplně odlišná od té české.
Moje škola mi asi měsíc před odletem do JARu poslala celý školní řád, abych si ho mohla řádně prostudovat a seznámit se se všemi pravidly. Já to samozřejmě jen rychle pročetla a moc to nebrala vážně. Každopádně realita byla jiná, než jsem čekala.
Každý ve škole musí mít školní uniformu a do toho ještě existují přesná pravidla, jak uniformu
správně nosit. Takže třeba jeden svetřík se nesmí nosit s jednou košilí nebo si ho naopak nelze vzít bez saka. Bílé ponožky se nosí k sukni a ke kalhotům patří jen černé. Sukně musí být přesně čtyři prsty nad kolena a ani o milimetr kratší!!! Holky musí mít vždy svázané vlasy do culíku, hlavně žádný makeup a ostříhané a nenalakované nehty. Kluci zase pak nakrátko ostříhané vlasy a oholené vousy (jen muslimové měli povolené vousy).
Na dodržování pravidel pak dohlížejí učitelé a studenti z posledních ročníků, kteří jsou každoročně voleni ostatními a říká se jim “prefects”. Zní to všechno dost děsivě, ale rychle jsem si na to zvykla. Nakonec mi to celkem i vyhovovalo, jak jsme všichni vypadali stejně a měli úplně stejné podmínky a pravidla.
2. Není nutné si s sebou brát tolik oblečení…
Tohle se celkem i váže k prvnímu bodu. Mně to spousta lidí radila i před odjezdem, ale já si stejně tvrdohlavě
nabalila stotisíc možných tričíček a šatiček a já nevím čeho všeho… Nakonec jsem použila asi ani ne polovinu. Do školy stejně každý den jdete v jedné a té samé uniformě, takže není třeba vymýšlet nějaké šik outfitky a navíc Jihoafričani si na to stejně moc nepotrpí, především v těch menších městech. Navíc pokud jedete do JARu na roční výměnu, většinu času tam budete v létě a v teple, takže pak celé dny přežíváte jedině v tričku, kraťasech, plavkách a žabkách jako všichni ostatní.
Na druhou stranu si ale nezapomeňte přibalit nějaký svetr, bundičku a teplý ponožky, protože na začátku a na konci výměny tam budete v jihoafrické zimě a i když se to nezdá, dokáže tam být pěkná kosa. Nejhorší totiž je, že tam naprostá většina lidí nemá topení v domě a ještě ke všemu z nějakého důvodu všichni rádi
nechávají neustále otevřené všechny dveře a všechna okna, takže tam pak té zimě skoro nelze uniknout. No a kdybyste si i tak cokoliv s sebou zapomněli, tak se nebojte, mají tam totiž úplně normální obchody jako my a všechno se tam dá dokoupit (výběr tam mají snad lepší než my tady…).
3. Wi-fi není úplnou samozřejmostí a data jsou celkem drahá.
Tahle informace rozhodně překvapila všechny evropské výměnné studenty, když jsme přistáli v 
Johannesburgu. V JARu jsou wi-fi a data celkově mnohem dražší než u nás a proto si to ne každý může dovolit. Moje rodina zrovna wi-fi měla, ale vím, že velká část ostatních studentů to tak neměla. Je tedy dobré si pořídit sim kartu na tu si kupovat data.
4. Tamější kultura a historie je mnohem rozsáhlejší a rozmanitější, než si teď myslíte.
Lidé si ve spojitosti s JARem většinou hned vybaví Apartheid, rasismus a vysokou kriminalitu, ale to jsou opravdu povrchní znalosti celé Jihoafrické republiky. Kromě toho, že se tam mluví asi dvanácti jazyky, je tam také nespočet národností, kultur a náboženství. Opravdu stojí za to tohle všechno zažít na vlastní kůži. Mě ohromně bavilo se učit o jejich historii - například o Búrských válkách, Zulu válkách, a pak tedy i o Apartheidu z jejich úhlu pohledu.
Oblast, kde jsem žila já, je známá tím, že zde žije největší počet Indů hned po Indii. Díky tomu jsem měla
možnost nahlédnout i do této kultury, když jsem se svou spolužačkou slavila Diwali. Moje dvě nejlepší kamarádky mě pak zase seznámily s jejich kulturou a náboženstvím. Jedna mi vysvětlila vše o Ramadánu a Islámu obecně a druhá zase o Zulu zvycích a jejich kultuře. Manžel mé hostitelské sestry mi zase vysvětlil, proč v JARu žije spoustu Portugalců a s tím i tedy historii jeho rodiny.
Je tam toho opravdu šíleně moc a mně přišlo tak obohacující poznávat historický vývoj této země, protože najednou toho také spoustu pochopíte a dává vám to větší smysl v kontextu každodenního života.
5. Jihoafrická republika je tak obrovská a každý její kout je úplně jiný.
Měla jsem možnost v JARu trochu cestovat a pokaždé se mi zdálo, jako kdybych přijela z jednoho státu
do druhého. Moje hostitelská rodina mě vzala na prázdniny do Cape Townu a jeli jsme tam skoro až z Pretorie vlakem. Byla to 26hodinová cesta, ze které jsem nejdřív nebyla moc nadšená, ale teď na ní velmi ráda vzpomínám. Bylo totiž úžasné sledovat, jak se neustále měnila ta krajina kolem nás. V jednu chvíli to byly rozlehlé travnaté plochy, potom zase jezero s plameňáky, najednou hornatá oblast... a tvary hor se také v každé části země neustále lišily.
A není to jen krajina, která je tak moc odlišná, jsou to i lidé, jazyky či způsob života, který se liší od místa k místu. A zase všechno to má co dělat s historií, jak už jsem zmiňovala. Například v provincii, kde jsem žila já, Kwa-Zulu Natal, byla většina obyvatel Zulu, protože zde v minulosti bývalo jejich království. Jihoafrická republika je zkrátka tak rozmanitá, co se kultury, jazyků a přírody týče, neustále je se co učit a poznávat. Ode mě asi nejdůležitější rada na konec bude nejspíš jen to, že hlavní je být dostatečně “open-minded” a chovat respekt k druhým. Tak si ze svého pobytu odnesete úplně nejvíc - ať už v JARu, nebo kdekoli jinde na světě.
Agi, dobrovolnice, Jihoafrická republika 2017/18
