Nebezpečná zvířata
Prvním stereotypem a také mým očekáváním bylo, že budu obklopena nebezpečnými zvířaty. Myslela jsem si, že budu muset dávat pozor na hady a na jedovaté pavouky. Nejspíš je to v každé části Austrálie jiné (já jsem žila v Queenslandu na východě), ale realita napůl souhlasila a napůl nesouhlasila s očekáváním. Za celou dobu jsem narazila jen na jednoho nebo možná dva větší pavouky, kteří vypadali spíš jako přerostlí křižáci. Zato hadů jsem se bála oprávněně. Sice na mě nikdy žádný nezaútočil, ale pár jsem jich viděla. Občas se objevili i u nás na zahradě a Australané s nimi mají doopravdy potíž (například jeden z nich zabil prvního psa, kterého má rodina vlastnila).
Pohodovost
Asi nejvíce mě zajímalo, jestli je pravdivé očekávání, že správný Australan je pohodový (laid back). Je tomu doopravdy tak. Myslím si, že Australané si zvládli osvojit pomalý způsob života, kdy nemají přeplněné kalendáře, ale radši si udělají každý den pohodu a například zajdou s rodinou k moři a dají si barbecue. S tím také souvisí fakt, že jsou velmi společenští a otevření. Je zvykem, že se několikrát týdně spřátelené rodiny schází u společné večeře. Styl života, který tady popisuji, náleží lidem ze středně velkých, či menších měst, žila jsem totiž v městě Bundaberg, které se velikostí nejvíce blíží Českým Budějovicím. Nikdy jsem pořádně nepoznala život ve větších městech jako Sydney nebo Brisbane, kde možná převažuje uspěchaný způsob života, který je běžný i u nás v České Republice. To však nic nemění na tom, že mě lehkost života na menších městech uchvátila.
Křesťanství
Když jsem někdy na jaře minulého roku zjistila, jakou mám rodinu a v jakém budu městě, tak jsem se také dozvěděla, že budu součástí místní křesťanské komunity. Asi jsem až moc ovlivněná představami o křesťanství z Evropy a tak jsem čekala něco podobného, co máme v ČR, realita byla však úplně jiná. V Austrálii je oblíbené křesťanství pentacostal, kde se hodně klade důraz na osobní prožitky s bohem. Typická mše vypadá vlastně podobně, jako nějaká demonstrace, alespoň tak na mě vždy působili knězi, kteří nemají nějaké speciální oblečení, ale vystačí si s džíny a s trikem a většinou velmi plamenně pronášeli svá kázání. Hodně času ze mše se stráví zpěvem o bohu. Styl hudby je většinou pop. Taky kostely vypadají jinak. Člověk by si o nich ani nepomyslel, že by mohlo jít o kostel, protože většinou to jsou normální hezky upravené domy. Je pravda, že jsem do té doby pořádně neznala ani běžné typy křesťanství v Evropě, ale to, co jsem poznala v Austrálii, jsem doopravdy nečekala.
To jsou asi tři hlavní očekávání, která jsem měla před Austrálií a také to, jestli se má očekávání naplnila, či
ne. Austrálie je skvělá a velká země a určitě by se v ní dalo dál objevovat a zjišťovat víc o australském stylu života. Jsem ráda, že mi výměna dala možnost se do Austrálie podívat a doufám, že budu mít ještě někdy příležitost ji prozkoumat dál.
Eliška, dobrovolnice, Austrálie 2019
