O Švýcarsku se říká spousta věcí, například:
- Švýcaři jsou nepřátelský a chladný národ
- Milují čokoládu a sýr
- Švýcarsko je drahá země
Pro začátek jen řeknu, že o posledním bodu není pochyb. A s jídlem to dost záleží na člověku, ale u mojí rodiny to rozhodně platí a já si ani v nejmenším nestěžuju!
Co bych ale rozhodně chtěla zdůraznit je, že určitě od ostatních nelze očekávat to, co byste třeba vy sami 
udělali. Konkrétně já jsem pozitivní člověk s intuicí se se všemi bavit a snažit se nikoho nevylučovat. Neříkám, že vždy se to daří, ale snaha je. Například tady se mi pár týdnů zpět stalo, že jsem čekala ve škole tři hodiny na fyziku a když jsem přišla ke třídě, nikdo tam nebyl. Učitelka to napsala do chatu přes WhatsApp, ve kterém nejsem. Zeptala jsem se po zprávách spolužačky, a pak jsem se to dozvěděla. Mrzelo mě to, protože vím, že já bych nikoho do podobné situace dostat nechtěl.
To mě přivádí k myšlence, že ne vždy je možné, aby člověk zapadl mezi ostatní. Těšila jsem se, že budu mít spousty kamarádů z jiných zemí, ale fakt je ten, že jsou to lidi, které znám a občas se bavíme. Samozřejmě s výjimkami. Ano, jednu skvělou kamarádku jsem si tu našla, to nepopřu. S ostatními máme 
zkrátka jiné zájmy a nenajdeme tolik společných témat. U jiných lidí je třeba problém například jazyková bariéra (kterou pomalu, ale jistě překonávám), protože Švýcaři jednoduše nemají rádi spisovnou němčinu a radši mluví švýcarskou, což je kapitola zase úplně na jindy. Prozatím si uvědomuji, že jsem spokojená přesně tak, jak se teď mám.
Další věc, kterou jsem zjistila, je, že když chci něco zkusit, nebo zažít, musím často převzít iniciativu, a ne to jenom zmínit. V jiných případech si to musím i sama zařídit. Vůbec to nemyslím špatně, naopak mě to dosti učí.
Velký skok pro mě bylo uvědomit si, jak to je u mě s projevováním emocí. Uvědomit si, že dát najevo 
jakoukoli emoci není vůbec špatně. Ať už je to radost, nebo melancholie, stejně to vyplave na povrch. Zároveň se nesrovnávat s jinými. Pro mě je to třeba velký oříšek, ale už se lepším. To, že někomu jinému se nestýská, neznamená, že já si nemůžu zafňukat. Ve zkratce se ani za prožívání obecně, ani za odlišné prožívání není třeba stydět.
Nakonec jsem si až nedávno uvědomila, že je to vlastně všechno jen a pouze o tom, jak to mám nastavené uvnitř sebe. Díky tomu můžu říct, že i přesto, že o běžném dni se nebavím s moc lidmi, protože jsme si k sobě ještě nenašli cestu, i přestože jsem si už pár večerů poplakala anebo se pár věcí třeba poněkud nevyvedlo, jsem tady spokojená.
Přesně tenhle přístup si chci nechat do budoucna a vzít si ho s sebou kamkoli pojedu a půjdu. 
Tímto se loučím a přeji všem pevné zdraví a optimistický přístup kdykoli to půjde,
Zorka, Švýcarsko 2020/21
