6 měsíců v Paříži. Člověk by ani neřekl, jak ten čas neskutečně letí. A přeci jen se mi zdá jako bych tu už bydlel odjakživa. Na jednu stranu se mi zdá jako kdybych přijel zrovna včera na druhou už si ani dobře nevzpomínám jaký býval život před mým odjezdem.
Jak už jsem řekl, bydlím v Paříži, přesněji řečeno na předměstí Paříže. Pro mě jako kluka z vesnice je to opravdu neobyčejná zkušenost. V celé pařížské aglomeraci žije asi 12 milionů lidí (víc než v celé ČR!!). Všechny ty světoznámé dominanty jako Eiffelovku, les Champs-Elyssées s Vítězným obloukem, Louvre, le Sacré coeur a mnoho a mnoho dalších mám takřka na dosah. Sednu na metro a za nějakých 10-20 minut se můžu procházet třeba po starobylé čtvrti Montmartru nebo obdivovat ultramoderní La Défense. Zkrátka paráda, co víc si jen člověk může přát. Tam kam celý svět jezdí na dovolenou, já bydlím.
Do školy jezdím každým den metrem (mimochodem jednou z nejokupovanějších linek Evropy). Škola začíná mezi 8 až 10 hodinou a končí od 3 do 6. Školní systém není lepší nebo horší, zkrátka jiný (ostatně jako všechno ostatní). Musíme si zapisovat spoustu poznámek a nosit si vlastní papíry na písemky. Celkem je nás ve třídě 35 a v celé škole víc než 1500.
Ve školách se tu na rozdíl od našich škol každý rok míchají třídy. Musím říct, že my jsme si jako kolektiv opravdu sedli. Spousta kamarádů, spousta srandy, každý den je něčím výjimečný a nezapomenutelný. Nejlepší částí dne je vždy 1-2 hodinová přestávka na oběd. Někdy zůstaneme s klukama ve škole, jindy jdeme do města. Často při hodinách pracujeme ve skupinách, takže se nám zábava nevyhýbá ani při výuce. Celkově se mi ve škole moc líbí. Na začátku šlo spíš jen o taková povrchní přátelství, kdy jsem se bavil v podstatě se všema. Byl jsem taková rarita, a tak mě chtěl každý poznat nebo alespoň pozdravit. S postupem času se vytvářejí opravdová a pevná přátelství. Ve Francii mám stejné ne-li lepší kamarády než doma v Česku.
Rodina je taky moc fajn. I se mnou je nás doma celkem 8. kromě rodičů tu mám 1 mladšího bratra a hned 4 sestry. Všichni se již zúčastnili zahraničního pobytu nebo se aktivně angažují v činnosti YFU. Trochu z řady vybočuje brácha, který je na svůj pobyt ještě moc mladý a také jedna z mých sester, která je sama zahraniční studentkou. Pochází z Německa a nedávno u nás zahájila svůj tříměsíční pobyt. Musím upřímně přiznat, jak mě to fascinuje. Máme v rodině tři rozdílné národnosti, tři kultury a také tři mateřské jazyky. O to je to pak lepší, když spolu všichni moc rozumíme. Hrajeme spoustu her, dlouho do noci se bavíme a vše děláme společně. Zkrátka jako normální rodina.
Mými prozatím nejlepšími vzpomínkami byly zájezdy na lyže. Poprvé jsem jel se svojí třídou a svými kamarády, napodruhé z celou svojí rodinou. Neuplynulo mezi nimi ani 6 týdnů. Jsem z toho nakonec dvakrát tolik opálený a také dvakrát šťastnější. Pokaždé to byla mimořádná zkušenost a nezapomenutelná akce, která se už nikdy nebude opakovat.
Vycestovat na rok do zahraničí bylo to nejlepší rozhodnutí, co jsem kdy udělal. Je to můj nejlepší a zároveň nejtěžší rok života. Člověk tu ze dne na den ztratí všechny svoje jistoty. Žije v cizím světě neznaje kultury ani jazyka. Pluje ve vodách nejistoty a pochybností. Dělá svoje první opatrné kroky směrem do neznáma. Černé pruhy se střídají s bílými a bílé z černými. Postupem času se mlha rozplývá a nebe vyjasňuje. Sebevědomí roste. Vše začíná dávat smysl.
Po šesti měsících už si ani nepřipadám jako cizinec. Osvojil jsem si většinu zvyklostí a naučil se plynně francouzsky. Největší změnou je, že se tu stále něco děje. Mám pocit, jako kdybych předtím ani nežil. Posbíral jsem tady mraky jedinečných zážitku a nedocenitelných zkušeností. Do konce zbývají už jenom 4 měsíce. Už teď vidím, jak moc se mi bude stýskat po Francii. La vie à Paris est la plus belle. Připadám si jako pravý Pařížan, comme un vrai Parisien!!!
