Zpočátku jsem z odjezdu neměl velký stres. Ale čím víc se blížilo datum odjezdu, tím víc jsem začal přemýšlet nad tím, co všechno se může stát a jaká vlastně bude moje hostitelská rodina. Naštěstí ve chvíli, kdy jsem odjížděl z nádraží a loučil se s rodinou, začal ze mě stres pomalu opadávat.

Během cesty jsem si ale pořád říkal: „Já vlastně jedu na tři měsíce do Německa?“
Dodnes mi to připadá trochu jako zvláštní sen, který se ale opravdu stal.

Prvních pár dní jsem strávil v městečku Lauf nedaleko Norimberku, kde jsem se začal seznamovat s německou kulturou a pomalu si zvykal na nové prostředí. Do samotného Norimberku jsem se nedostal hned, protože moje hostitelská rodina zrovna připravovala svoji dceru na roční pobyt v Kanadě.

Pak ale přišel den D – příjezd do hostitelské rodiny. Upřímně jsem vůbec nevěděl, co čekat. Jediné, co jsem věděl, bylo, že budu v Norimberku a že hostitelský táta je Čech.

A jak to dopadlo?

WOW. Na rodinu jsem měl obrovské štěstí. Byli extrémně milí, hodní a vstřícní. A protože host táta byl z Česka, tak jsem si tam samozřejmě dal i nějaké řízky. Skoro každý večer jsme společně dělali nějakou aktivitu – hráli deskové hry, dívali se na známé filmy a seriály s německými titulky nebo společně vařili. Díky tomu jsem se cítil opravdu jako součást rodiny.

Škola pro mě byla docela šok. Bylo tam několik předmětů, které mě překvapily a zároveň hodně bavily, například politika nebo etika. Velkou zásluhu na tom měli učitelé, kteří dokázali i méně zajímavou látku vysvětlit tak, že mě opravdu začala zajímat.

Zároveň škola vyžadovala, abych si vybral druhý cizí jazyk (pro mě vlastně už třetí). Měl jsem na výběr mezi francouzštinou, latinou a španělštinou. Nakonec jsem si vybral španělštinu – hlavně proto, že byla určena i pro začátečníky. A byla to skvělá volba. Právě díky této třídě jsem poznal lidi, kteří mi pomohli se ve škole zorientovat, ukázali mi školu a představili mě dalším spolužákům.

Musel jsem sice hodně vystoupit ze své komfortní zóny, ale pokud někdy pojedete na výměnný pobyt, určitě to udělejte taky. Stačí začít mluvit – i když děláte chyby – a jazyk se začne zlepšovat mnohem rychleji.

Mimo školu jsem chtěl vyzkoušet nějaký nový sport, například volejbal nebo házenou. Bohužel úroveň těchto sportů byla v klubech tak vysoká, že by se amatér jako já jen těžko zapojil.

Nakonec jsem tedy začal dělat atletiku. Sice jsem tam nepoznal tolik lidí jako ve škole (hlavně proto, že nikdo jiný nedělal sprinty a byl jsem tam nejstarší), ale měl jsem opravdu super trenéra a tréninky mě bavily.

Vztahy z Německa se snažím udržovat dodnes. Nejen s mojí hostitelskou rodinou, ale i s lidmi, které jsem poznal během pobytu – například z USA nebo Estonska. Jsem opravdu nesmírně vděčný za celý tenhle zážitek. Poznal jsem skvělé lidi, získal nové zkušenosti a měl jsem také čas přemýšlet o sobě a o své budoucnosti. Hrozně moc děkuju všem, kteří byli součástí tohoto nezapomenutelného zážitku.

S pozdravem
Max

Tento pobyt byl realizován s podporou Česko-německého fondu budoucnosti.