"Otevřeli svůj domov úplně cizímu člověku, a proto si strašně vážím, jak jsou každý den milí, otevření a důvěřiví..."
Tak už je to měsíc od mého příjezdu do Texasu a musím říct, že představa, že tu budu už jen 9 měsíců se mi ani trochu nelíbí. První setkání s mou hostitelskou rodinou byl asi ten nejsměšnější zážitek, co jsem kdy zažila. Byl to šíleně zvláštní pocit, vidět někoho poprvé v životě a vědět, že je to vaše rodina a že s nimi teď budete žít. Důležité pro mě ale bylo, když jsem si uvědomila, že oni na tom byli úplně stejně, ne-li hůř, protože oni právě otevřeli svůj domov úplně cizímu člověku, a proto si strašně vážím, jak jsou každý den milí, otevření a důvěřiví. Perfektně jsem si s nimi sedla a už teď vím, že nás čeká minimum problémů a 
starostí. Co je tu jiné? Jelikož bydlím v Texasu, tak jiné je tu určitě počasí, ktere je strašně nevyzpytatelné, každý den je tu vedro, okolo 40 stupňů a dusno, ale dost často se stává, že prší a když tady prší, tak to opravdu stojí za to. Zrovna minulý týden tu byla obrovská bouřka, že pro mě moje host-mom musela přijet na zastávku, protože se bála, že bych nedošla domů v pořádku. Ano, až takovéhle to bylo. Ale i přesto šílené vedro, které tu je, jsem vlastně pořád v mikině. Všudypřítomná klimatizace není nic pro mě a asi si na ty šílené teplotní skoky mezi venkem a vnitřkem nezvyknu. Nejvíce mě ale asi překvapilo kolik tu mají kostelů. Jsou v podstatě všude, kam se podívám a nejsou hezký, vypadají jako opuštěné rodinné domky. Hodně lidí je tu věřících, takže je pro všechny šok, když jim řeknu, že já nejsem. Tuhle jsem se bavila s holkama na mé hodině statistiky na toto téma a ony na mě vykulily oči s otázkou, co jako děláme v Česku v neděli? Naštěstí moje hostitelská rodina mě do kostela chodit nenutí a oni sami v kostele ještě nebyli, co jsem tady. Silnice jsou tu dlouhé a rovné a každý barák je vlastně stejný. Asi bych to popsala takto: Evropa je rozmanitá svými budovami, Texas zase svými lidmi. Lidé tu jsou milí a přátelští. Každý se usmívá, každý tu každého zdraví a každého zajímá jak se máte. To je osvěžující a příjemná změna.
"Teď se tu začínám cítit jako doma a vážně se mi to moc líbí..."
A ve škole je to zrovna tak. Všichni učitelé se mi snaží s čímkoliv pomoct a poradit. U spolužáků je zájem trochu menší, ale kamarády jsem si i tak našla a každý den se seznamuji s novými a novými lidmi. Hodně jsem si oblíbila systém škol. Každý je tu sám za sebe, každý si vybere čemu se chce věnovat. Potkáte se tu s daleko více lidmi než na českých školách a taky vyzkoušíte daleko víc věcí, hlavně věcí, které vás zajímají. Každý tu dostane šanci zkusit to, co ho baví. A když budete chtit změnu, tak to neni vubec problém. Akorát mě zaskočilo, co všechno musíte zařídit, pokud chcete dělat sport. Rozhodla jsem se hrát tenis a musela jsem jet k doktorovi, který mě kompletně vyšetřil, vyplnil asi 20 papírů za což jsem samozřejmě zaplatila a ne málo a až pak mě pustili na kurt, do té 
doby vůbec. Což mě vrací k tomu, že jsem strašně ráda, že už mám veškeré tohle papírování vyřízené. Můj první měsíc strašně rychle utekl, vůbec mi to nepřijde jako měsíc. Myslela jsem, že se mi bude strašně stýskat po rodině a kamarádech a že se tu ten čas strašně potáhne, ale vůbec! Samozřejmě se mi stýská, každý den, ale je tu toho tolik, co dělat, že na to, co mě tíží tolik nemyslím a snažím se užívat si každou chvíli tady. Doufám, že další měsíce tak rychle neutečou, protože teď přesně se tu začínám cítit jako doma a vážně se mi to moc líbí.
Lucie, USA 2015/16
