Často se na výměně mluví o tzv. honeymoon fázi. Myslí se tím, že čas těsně po příjezdu je jednoduše
skvělý a tak dále, následně přichází to nejtěžší období, kdy se člověku stýská, nerozumí si a myšlenkama by to nejradši zabalil. Tohle období ne každý zvládne, ale když se to podaří, začne se projevovat nadšení a „chuť do života.“ Však i moje host mamka mi říká, že je to na mně vidět. No ale pochopitelně to má každý trochu jinak.
Já jsem začala svůj rok pochmurně, netušila jsem, jak tohle může být moje honeymoon fáze. Velkou roli hrála jazyková bariéra, nerozuměla jsem, co lidi říkají, nedokázala jsem se připojit do konverzace a na začínaní jsem byla moc ztracená. Zároveň jsem se dostala do třídy, kde se lidi skoro nebavili sami navzájem, natož se mnou.
Pandemie mi taky úplně nepomohla. Ve třídě jsem zůstala asi 4 měsíce s myšlenkou „ještě si na mě
nezvykli, to se zlepší.“ Bavila jsem se pár lidmi, včetně spolužačky, a všichni mi řekli, ať přestoupím jinam. Pořád jsem se nemohla rozhoupat, ale brzo bylo jasné, že to ze strany mojí tehdejší třídy není nezvyk, ale nezájem. Po Vánocích jsme měli distanční výuku na 5 týdnů, do toho sportovní prádniny, takže jsme asi 2 měsíce nebyli ve škole.
Já během toho komunikovala s vedením školy a ve výsledku jsem od prvního školního dne v březnu nastoupila do jiné třídy. O rok starší, ale hned ze začátku se postarali, abych se cítila dobře a bavíme se spolu pořád úplně normálně. Ze začátku jsem se cítila hrozně provinile vůči učitelům, ale zpětně mi někteří, když jsem je potakala na chodbách, řekli, že to chápou a popřáli mi, ať se mi dobře daří. Jediný stejný učitel mi zůstal na tělocvik. Shodou okolností je tělocvik naše první hodina hned v pondělí.
Dokonce jsem byla třídě představena jakožto výměnná studentka, která už mluví švýcarskou němčinou, což
úplně nesedí, ale on to stejně nikdo nebral moc vážně. Navíc už to není anglická třída, ale španělská. Já se v životě učila španělsky jenom sama a to ještě ne nějak vážně. Třeba přijdu zpátky do Česka se třemi novými jazyky místo jednoho. Původně jsem sem jela s očekáváním němčiny, jenže ona se z toho ještě vylíhla švýcarská němčina a teď i španělština. No, nestěžuju si, pouze jsem trochu lingvisticky zmatena.
Nicméně od změny třídy se začalo všechno zlepšovat. Našla jsem si koníčky anebo i volnočasové aktivity. Rozumím švýcarské němčině (ale odpovídám pořád spisovně) a cítím se víc sama sebou. Jednou jsem potkala holky ze staré třídy, prohodily jsme pár slov a prý se mi zlepšila němčina i za ty první dva týdny co jsem byla pryč. To mě potěšilo, já svoje pokroky nevnímám, ale je vidět, že tam jsou.
Na začátku jsem nikdy nevěřila, že tohle budu schopná říct, ale cítím se ve Švýcarsku jako doma, je
mi tady skvěle. V září jsem plánovala překlepat 10 měsíců a teď bych potřebovala ještě několik dalších, dva jsou málo.
Když nad tím přemýšlím, tak už teď se mi stýská.
Mějte se krásně a děkuju za přečtení,
Zorka, Švýcarsko 2020/21
