Moje cesta k výměnnému pobytu:
První myšlenka na to, že bych se vydal na nějaký delší pobyt se mi naskytla asi před rokem a půl, ale nijak jsem nic neplánoval. Ani jsem v tehdy pořádně nepočítal, že bych se mohl takhle někam podívat. Když jsem se o tom zmínil rodičům, říkali, že to je zajímavý nápad, a tak se o to i oni sami začali zajímat. Po nějaké době rodiče přišli právě s organizací YFU a všechno se začalo převádět do reality. V tu dobu jsem se taky musel rozhodnout, kam pojedu. Chtěl jsem jet do anglicky mluvící země, jelikož jsem už docela anglicky uměl a chtěl jsem se zdokonalit. Pak následoval pohovor, vyplňování dokumentů, předodjezdový seminář a pak už loučení se s rodinou na pražském letišti.
Změny, které tady vnímám:
Příletem na letiště a setkáním se s host rodinou to všechno začalo. Najednou jsem si uvědomil, že jsem se ocitl někde, kde mě nikdo nezná, a stejně tak nikoho neznám ani já. Vlastně tu nemám takové to každodenní zázemí, které v Česku považuji ho za samozřejmé. Taky mi došlo, že toho vlastně moc nevím o zvycích v USA a že moje představa o Američanech se hodně liší od reality. Tyhle obavy ale poměrně rychle vystřídalo nadšení a touha poznávat.
Jak vypadá můj běžný den?
Teď, po necelých čtyřech měsících mého pobytu, se v USA cítím skoro jako doma. Mám tu spoustu 
kamarádu a lidí, na které se můžu spolehnout a obrátit, kdybych něco potřeboval. Můj denní rytmus se taky poměrně změnil, na což si doposud zvykám. Vstávám v 5 hodin ráno, abych společně s mým host bráchou vyrazil do školy na ranní posilovací trénink. Tohle byla pro mě jednoznačně největší změna. Po tréninku mi v 7:50 začíná škola, každý den mám stejné předměty. Po škole občas vyrazím někam s kamarády nebo jedu s mým host bráchou zase domů. Večer následuje druhý trénink plavání, který mě většinou unaví natolik, že po příjezdu domů něco sním, připravím se na druhý den a jdu spát. I přes to, že je to pro mě velmi náročné, říkám si, že je to pro mě dobrá příležitost, jak se udržet ve formě a taky se naučit pořádně plavat. Je to taky příležitost pořádně poznat školní sportovní týmy a zažít, jak školy navzájem proti sobě soupeří.
Rozdíly mezi USA a Českem:
Před mým pobytem v USA jsem měl utvořenou představu hlavně z filmů. A ano, některé věci opravdu jsou stejné jako ve filmech. Velká auta, široké ulice, jiné domy… Tohle jsou ale věci, kterých by si pravděpodobně všiml každý. Já mám tu možnost poznat Spojené státy do větší hloubky. Asi největší rozdíl oproti Česku tu jsou lidé. Většinou se usmívají, jsou příjemně naladění, a to i přes to, že k tomu nemají žádný specifický důvod. Další rozdíl je jídlo. Američané mají jednoduše trochu jiné chutě, a často si dopřejí i pořádný burger nebo pizzu. Je tady taky trochu jiná situace, co se týče patriotismu. Lidé tu často dávají hodně najevo, že jsou občany USA a že na to jsou pyšní. Je krásně vidět, jak to zceluje obyvatele celé země.
Nelituju svého rozhodnutí vyjet do zahraničí?
Ne. I přes to, že občas musím vystoupit ze své komfortní zóny, mi výměnný pobyt přináší strašně moc zkušeností, a to hlavně ty, které bych neměl v Česku možnost získat. Taky jsem poznal spoustu kamarádů a už teď vím, že bude pro mě těžké odjet zpátky do Česka. Jestli někdo má tu příležitost takhle vycestovat, rozhodně mu to můžu jedině doporučit.
Kryštof, USA 2019/20
