Ahoj, jmenuji se Lucie! A svůj výměnný pobyt jsem strávila v Rakousku. Rozhodla jsem se vyjet na zimní semestr ve školním roce 2024/2025, protože mi bylo sedmnáct let a chtěla jsem zažít něco jiného než každodenní život na české škole. Jedním z mých hlavních cílů bylo zlepšit si němčinu, a proto jsem vybírala mezi Německem, Rakouskem a Švýcarskem. Německo mi připadalo příliš velké a švýcarský dialekt příliš náročný. Rakousko pro mě nakonec bylo ideální volbou – nabízí nádhernou přírodu s horami, krásná města a němčinu, které je dobře rozumět.

Velkou součástí mého pobytu byla hostitelská rodina. Byla trochu jiná, než jsem si představovala, protože moje hostitelská maminka pochází z Itálie. Právě to ale udělalo celý pobyt ještě zajímavějším. Během podzimních prázdnin jsme společně navštívili její rodiče v Itálii a já měla možnost poznat zemi úplně jinak než jako běžná turistka.

Rodina byla opravdu početná – tvořili ji rodiče a čtyři děti. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na jejich každodenní ruch, ale brzy jsem si uvědomila, že se s nimi člověk prostě nemůže nudit. Nejraději vzpomínám na společné večeře. Každý večer jsme seděli u jednoho stolu, jedli výborná italská jídla a dlouho si povídali. Právě tyto chvíle pro mě byly jedny z nejcennějších.

Navštěvovala jsem Akademické gymnázium a chodila do sedmého ročníku rakouského gymnázia. Měla jsem skvělé učitele, kteří mi od začátku pomáhali. Učitel němčiny mi věnoval doučování a učitelka dějepisu mě motivovala natolik, že jsem nakonec psala všechny testy stejně jako ostatní spolužáci. Díky tomu se moje němčina zlepšovala mnohem rychleji. Naučila jsem se také jednu důležitou věc – nebát se požádat o pomoc.

Ve volném čase jsem hrála volejbal. Díky hostitelské rodině jsem našla místní tým, se kterým jsem dvakrát týdně trénovala. Poznala jsem tak spoustu nových lidí a navazování přátelství bylo mnohem jednodušší. Když sdílíte stejný koníček, často není potřeba tolik slov.

Jsem společenský člověk, takže pro mě bylo důležité poznávat nové lidi. Začátky ale nebyly jednoduché. Ve škole jsem nikoho neznala a chvíli jsem si připadala sama. Hodně mi pomohl první seminář YFU, kde jsem zjistila, že podobné pocity zažívají téměř všichni výměnní studenti. Spřátelila jsem se s ostatními účastníky programu a později jsem některé z nich navštívila v jejich městech, která jsme společně objevovali. Díky podpoře komunity YFU pro mě bylo mnohem snazší získat sebevědomí a postupně jsem si našla skvělé kamarády i ve škole. Mezi naše nejoblíbenější společné aktivity patřily návštěvy vánočních trhů.

Když se dnes ohlédnu zpět, uvědomuji si, kolik mi jeden jediný semestr dal. Nejen že jsem se výrazně zlepšila v němčině, ale hlavně jsem poznala sama sebe. Naučila jsem se být samostatnější, zvládat nové situace a nebát se vystoupit ze své komfortní zóny. Bylo to období plné krásných i náročných okamžiků, ale právě díky nim patří výměnný pobyt k nejdůležitějším zkušenostem mého života.

Už je to rok, co jsem se vrátila domů. Přesto cítím, že mě tento půlrok změnil. Odvezla jsem si nejen nové přátele a vzpomínky, ale také větší odvahu. Dnes se snažím využít každou příležitost, která se mi naskytne – i když z ní mám občas strach.