"Jsem na deset měsíců občankou Rakouska..."
Ahoj! Jmenuji se Radka a jsem na deset měsíců občankou Rakouska. Dorazila jsem do Innsbrucku 24. 8. v podvečer na hlavní vlakové nádraží. Totálně vyčerpaná z celodenní cesty a vláčení kufrů jsem byla přešťastná, že jsem konečně dojela na místo určení. Už po cestě čelíte několika z nespočtu výzev. Jste sami a musíte to zvládnout, jiná možnost snad ani není. Už na začátku vašeho dobrodružství poznáte, že jste mnohem silnější, než si myslíte (dokonce i fyzicky, kufry vám po pár hodinách budou připadat jako kamení). Setkání s mým hostitelským tátou na nádraží je trochu rozpačité. Přijela jsem trochu dřív, proto jsem tam chvíli sama a Steva teprve vyhlížím. Jelikož jsem ještě neviděla fotku, jak vypadá, u každého pána, který kolem mě prochází a prohlíží si, jak jsem obklopená zavazadly, jsem přesvědčená, že už to určitě musí být on. Po chvíli ale dorazí, chvilku mě pozoruje, obchází a pak se mě zeptá, jestli jsem ta výměnná studentka. Pak už všechno jde tak rychle, že se ani nenaděju, nestačím se bát nebo znervóznět a sedíme spolu všichni u večeře.
"Už tedy první dny poznávám rakousky typickou vlastnost - preciznost..."
Do začátku školy jsem měla ještě tři týdny, a proto jsem byla zvědavá, co budeme do té doby dělat. Hned druhý den mi to je ale objasněno. Máme pár minut od domova v horách zahradu, kde je všemožná zelenina, ale taky slepice, které napadla před týdnem liška a nezbylo po nich ani peříčko. Proto budeme následující dny stavět výběh, který mi podle plánů připadá opevněnější než Pentagon. Už tedy první dny poznávám rakousky typickou vlastnost – preciznost. Jdeme se dokonce kouknout k sousedovi, který se stejnou zkušeností jako my, má už výběh postavený. A já tři dny natírám dřevo, od rána do večera, a v přestávkách stříhám pletivo. Přiznávám, že po dvou dnech už se modlím, ať je to hotové.Naštěstí jsme si mezi slepicemi, rajčaty a stavěním úlu (!!) našli čas i na zábavu. Vydali jsme se do údolí Stubai k nejvyššímu vodopádu Rakouska na dvoudenní túru. Tenhle zážitek bych přála všem zažít. Jenom celý den jít, vážit si každého nádechu toho nejčistšího vzduchu, rozhlížet se a vzhlížet k alpským štítům, večer přespat na horské chatě a druhý den pokračovat v cestě.
"Buďte otevření a přijměte obrovskou výzvu žít rok v zahraničí..."
Dnes je tomu měsíc, co začalo mé rakouské dobrodružství, a já nasedla do horské dráhy, která se řítí neuvěřitelnou rychlostí kupředu. Zjistila jsem, jak blízká země může být tolik odlišná a jak hezký pocit je být v cizí zemi sama, protože je tu člověk jen sám za sebe, je ke všemu vnímavější a zjistí o světě a o sobě milión věcí. A to, že se naučíte nový jazyk skoro samozřejmě, vnímám už teď trochu jako vedlejší produkt. To nejdůležitější je, že poznáte sami sebe, poznáte, komu na vás opravdu záleží a hlavně to nejdůležitější – naučíte se toleranci, v dnešním světě tak potřebnou…Když si uvědomím, kolik neuvěřitelných náhod stojí za tím, že tu dnes můžu být, jsem vděčná a šťastná. Vím, že téhle zkušenosti nebudu nikdy litovat, ať už se v dalších měsících stane cokoli. Buďte otevření a přijměte obrovskou výzvu žít rok v zahraničí.
Radka, Rakousko 2015/16
