"Byl jsem doma hned první večer..."
Co je jiné ve Švýcarsku? Lepší otázka je, co jiné není. Hned první rozdíl jsme viděli, když nás vítali švýcarští dobrovolníci. Hned jak nás poznali, což nebylo těžké, vzhledem k YFU tričkám, které jsme měli na sobě, nás začali objímat a velice přátelsky nás vítali v zemi, která bude celý tento rok naším domovem. Po krátkém čekání na kufry jsme poznali i naše hostitelské rodiny, což bylo ze začátku těžké, protože jsme nevěděli, kdo patří do které rodiny a naše stejná jména tomu taky nepomohla (z ČR cestovali dva Vojtové), ale po chvilce jsme se našli a dříve než jsem si myslel, že je možné jsme již byli na cestě do našeho nového domova. Ten, kdo to nikdy nezažil, nemůže pochopit, jak zvláštní pocit je, když jedete autem s někým, koho vidíte poprvé v životě a víte, že ty lidi budete vídat každý den a že se stanou vaší rodinou. Musím ale říct, že moje hostitelská rodina mě okamžitě ohromila tím, jak byli neuvěřitelně přátelší a otevření. Ten večer jsme měli večeři s celou rodinou a já si hned ze začátku připadal, že jsem přesně tam, kde být mám. Byl jsem doma hned první večer.
"Wurstsofa - pohovka ve tvaru párku..."
Dalších pár dní jsme museli oběhat spoustu administrativních věcí, jako moje povolení k pobytu a lístek na vlak. Tehdy jsem teprve zjistil, jak moc je Švýcarsko drahé. V Česku mě jedna cesta do školy a zpátky stojí zhruba 20korun. Tady je to skoro 200. Na druhou stranu, kvalita tomu více než odpovídá. V Česku mi autobusy jezdili 4 minuty sem, 10 tam, ale tady pokud má vlak vyjíždět v 13:53, tak v tu vteřinu, kdy se 52 změní na 53 se vlak rozjede. Ne dřív, ne později. Perfektní. Pak přišel na řadu můj kurz němčiny. Měli jsme sraz v městě jménem Aarau, kde budu shodou okolností chodit i do školy. Na kurs chodilo dohromady 10 studentů a musím říct, že jsem dlouho nepoznal příjemnější lidi. Hned první den jsme se smáli a povídali si, jako staří známí, i když jsem ty lidi viděl poprvé v životě. A pak, zničeho nic, kurs skončil. Poslední den, poslední hodina, poslední rozloučení. Nemám nejmenší tušení, kam se všechen ten čas poděl. Každý den jsme měli čtyři hodiny kurzu a pak kolem 3 hodiny domácích úkolů, plus jsme se museli naučit hromadu nových slovíček, takže jsem ve finále strávil učením se více času, během jednoho měsíce, než během předchozích pět let v ČR. Na druhou stranu jsem se taky naučil mnohem víc. A ne jen těch absolutně nepodstatných a nepoužitelných slov, jako například Wurstsofa (pohovka ve tvaru párku – ano toto slovo jsme vážně museli umět), ale hlavně použitelné a důležité věci.
"...doufám, že se mi povedlo Vás přesvědčit."
Nejzajímavější dny byly samozřejmě víkendy. Občas jsme byli s mojí rodinou na výletě, například v Zermattu s výhledem na Matterhorn a občas jsme byli venku s mými novými kamarády. Tehdy jsem taky poprvé pochopil, jak moc jsou tu lidi vysazení na pravidla. Byli jsme v Aarau s mým kamarádem z Finska, Michaelem. Já dorazil vlakem a on na kole, tak jsme se rozhodli, že pojedu na 'štangli' a zajedeme se podívat k řece. Na cestě vedle nás zpomalilo policejní auto a dva policisté nás pozdravili a řekli něco ve švýcarské němčině, čemuž ani jeden z nás nerozuměl. Říkal jsem si, jak je úžasné, že jsou tu všichni tak přátelští, tak jsem prostě odpověděl: ,,Grüezi mitenand ” (Švýcarský pozdrav) a pokračovali jsme dál. Že je něco špatně mi došlo až potom, co zastavili na 
chodníku a velice naštvaně začali křičet, ať zastavíme. Neměli jsme tušení proč, ale zastavili jsme a zeptali se, co se děje. Ukázalo se, že ježdění na 'štangli' tu není úplně legální a málem jsme dostali pokutu. Naštěstí se nám ale podařilo jim vysvětlit, že nejsme ze Švýcarska a neměli jsme tušení, že to nesmíme dělat. To bylo poprvé, co jsem málem musel platit 100 franků (cca 2500kč) za něco, co jsem v Česku dělal poměrně často. A dneska je poslední den mých 'prázdnin'. Německý kurz skončil v pátek a zítra musím jít do pořádné školy. Jsem nervózní? Ani ne, naopak se těším až si pořádně procvičím svojí nově nabytou němčinu. Pokud zvažuješ/te, jestli zkusit výměnný pobyt, tak doufám, že se mi povedlo vás přesvědčit, aby jsi/te do toho šli! Zážitek jako tenhle se nedá pořádně popsat, musí se to zažít a zatím to musím jedině doporučit.
Vojta, Švýcarsko 2015/16
