"Na začátku jsem měla proslov před celou školou v japonštině..."

O vycestování jsem poprvé začala uvažovat minulý rok v létě 2014. Japonsky jsem se učila už 7 let a viděla jsem na internetu i od kamarádů různé příležitosti. Neváhala jsem tedy a zkontaktovala jsem YFU. Japonsko jsem si vybrala z prostého důvodu, mluvím sice 7 jazyky, ale japonština je pro mě jednoznačně prioritou. Chci si ji tady zdokonalit. Přes tento jazyk jsem se dostala i k jejich kultuře a mentalitě, což je s japonštinou velmi propojené. Vždycky mě také
fascinovala jejich historie a propojení historických prvků do dnešního období. 
O Japonsku jsem toho věděla dost. Znala jsem docela dobře historii i mentalitu tamějších lidí. Škola je tady velice těžká. Škola je každý den i v sobotu a někdy v neděli. Jsem tam od 7-19h, kdy se konečně vracím domů 30 min na kole jako 90% japonských středoškoláků. Když ředitel zjistil, že mluvím i rozumím japonsky, tak mi a učitelskému sboru řekl, že od 2. dne už se mnou nebude žádné zvláštní zacházení. Jediné, co můžu a ostatní ne, je mít špatné známky. Ve většině předmětů jsou úplně napřed jako např. matematika či chemie, kde se učí i věci, které se v ČR vyučují až na vysoké. Co mě překvapilo je také, že si nedělají vlastní zápisky, nýbrž opisují vše z tabule od učitele. Jinak výuce rozumím docela dobře, kromě klasické japonštiny jsem schopná všemu celkem normálně rozumět. Každý den dostávám hromadu úkolů, např. 10 A3 z matematiky na 4 dny. Samozřejmě v japonské škole není vše o učení. Po škole je většina studentů v nějakých klubech. Klubů je velice mnoho, já jsem se rozhodla pro kendo a kaligrafii. Samozřejmě také nosím uniformu a každý měsíc je kontrola, nejen uniformy, ale jak mám stažené vlasy, jaké barvy je gumička, jaké mám ponožky a jak mám ostříhané nehty. Make-up a nějaké přívěsky či náušnice jsou zakázané. Ve škole o mně ví každý student, protože jsem na začátku měla proslov před celou školou v japonštině.

"Zvykla jsem si tady velmi brzo a s rodinou mám úžasný vztah..."

Většina Japonců není zvyklá na cizince, takže se mnou skoro každý chce navázat kontakt. Zdraví mě i lidé, které jsem v životě neviděla, podávají si se mnou ruce babičky a děkují, kamkoliv jdu, velice vyčnívám. Volného času bohužel moc nemám, ale když se něco najde, tak je tady hrozně moc věcí, co dělat např. karaoke, bowling atd. Mimochodem karaoke je 1 z nejlepších věcí, která mě zde potkala. Ale bohužel času málo, takže i když prázdniny jsou, tak spíš dělám úkoly či odpočívám a povídám si s rodinou. Kulturní šok jsem asi nezažila, zvykla jsem si tady velmi brzo a s rodinou mám úžasný vztah, od 1. dne se cítím jako doma, ještě se mi ani jednou nezachtělo být v ČR. Japonsky jsem celkem uměla a nejdříve jsem přijela do Tokia, kde jsem neměla žádný problém komunikovat. Ale když jsem doletěla do Matsuyamy, tak mě tady zastihl neuvěřitelně silný dialekt, na který už jsem si zvykla a dokonce jsem ho začala i nevědomě používat. Samozřejmě je hromada věcí, kterým nerozumím, ale to už jsou detaily, jako odborná slova ve škole atd. S YFU jsem v kontaktu, ale zatím nemám žádný problém, takže jsem nemusela nic řešit. Příští týden se bude konat nějaký seminář ještě se 2 studenty v Šikoku z Německa a Rakouska. Jinak jsem se neuvěřitelně skamarádila s 1 studentkou z Maďarska a 1 studentem z Belgie. Moc si sice nepíšeme, ale už jsme se domluvili, že se navzájem navštívíme v Evropě. Zážitků mám tady hrozně moc, ale nejlepší byl asi výlet do Hirošimy. Příští týden jedu se školou do Tokia do Disneylandu, takže to asi bude největší zážitek, ale zatím to je Hirošima. Neuvěřitelně krásné město s nádhernými památkami. Asi jsem byla připravená na hodně věcí, takže zatím jediná věc, která mě doopravdy překvapila je, že 1 ze 2 koček, které máme v rodině, není kočka, ale kocour. Japonsko je jedna z nejlepších zemí pro výměnné studenty, protože tady potkat jiného cizince je velmi neobvyklé. Neuvěřitelně milí lidé a nesmírně zajímavá kultura. Myslím, že jet do Japonska by pro každého byl jeden z nejlepších roků v životě.