Do Rakouska jsem jela s představou, že budu bydlet někde v horách, kde bude krásná příroda a v
zimě spousta sněhu. Nakonec jsem svou hostitelskou rodinu ale našla v té nejrovinatější části Rakouska, v malém městečku Strasshof an der Nordbahn, a neměnila bych. Ze Strasshofu totiž dojedete za 30 minut vlakem do Vídně a já tak mám možnost poznat toto překrásné město.
První měsíce ale vše nebylo úplně tak růžové. Já jsem sice přijela už s nějakými znalostmi němčiny, ale hned první den jsem zjistila, jak bídně na tom jsem. Nikomu jsem nerozuměla prakticky ani slovo, pokud nemluvil extra pomalu a vyjadřovací schopnosti byly na levelu toho, že jsem své hostitelské sestře sdělila, že mám kufry v lednici. Zvykání si v rodině a ve škole bylo také dlouhé, ale po nějaké době se to všechno přehoupne na tu dobrou stranu, vše vám už přijde normální a zjistíte, že se vlastně nemáte vůbec tak špatně.
Do školy dojíždím do Vídně, kde chodím na nejstarší reálné gymnázium v Rakousku. Škola leží přímo
v centru města, takže o volných hodinách se můžu procházet starým městem kolem Stephansdomu nebo Hofburgu a objevovat nové uličky, obchody, náměstí a parky. Zezačátku jsem si myslela, že se v tak velkém městě ztratím, ale teď už jsem tu jako doma. Oproti české škole tu mají žáci větší prostor při hodinách a celkově se věnujeme více aktuálnějším tématům. Také známkování je jiné a nutí všechny se pravidelně učit. Škola je tu pro všechny daleko větší priorita než v Česku. I když jsme 3 měsíce strávili na online výuce, tak se snažím zapojovat, rozumět a dělat úkoly a teď už je konečně vidět veliký pokrok, z čehož mám neskutečnou radost.
Kromě krásných památek nabízí Vídeň také neskutečné množství volnočasových aktivit a tak pro mě
nebyl problém si najít skvělý atletický klub, kde mohu v atletice pokračovat. Kromě na stadionu trénujeme i v zámeckém parku v Schönbrunnu, což je pro mě vždy krásný zážitek. Rozhodla jsem se ale vyzkoušet i něco nového, a tak chodím na tréninky rugby, kam mě pozvala má spolužačka. A až to povolí současná situace, mám v plánu chodit se svou hostitelskou sestrou do tanečního studia. Hledání kamarádů je tady v Rakousku trochu obtížné, protože ačkoli jsou všichni moc milí, tak jsou také docela uzavření a je těžké se probojovat už do utvořených kolektivů. Naučila jsem se tu být aktivní, oslovovat cizí lidi a prostě vyvíjet iniciativu, protože když začnete, většina lidí roztaje a jsou hned přátelštější. A když jste v úzkých, vždy se najde nějaká dobrá duše, která se vás ujme. Velká výhoda YFU pobytu je kontakt s ostatními výměnnými studenty. My tu máme skvělou partu, se kterou se setkáváme, sdílíme starosti i problémy a podporujeme se.
Pro ty, co se třeba teď rozhodují, jestli někam vycestovat, bych jen řekla, že to je skvělá příležitost, jak
vypadnout ze zajetých kolejí a zažívat něco úplně nového každý den. Jsou dny, kdy se člověk cítí šťastně a spokojeně, ale někdy se třeba všechno nedaří tak, jak si představujete a to pak na člověka dolehne vše plnou vahou. Prostě občas je to sakra těžké, ale ty hezké chvíle, kterých je s postupem času stále více a více, to vše plně vynahrazují. A pokud máte strach, že vzhledem k současné situaci byste mohli svůj rok strávit v lockdownu, jediné, co na to můžu říct, je, že se to vyplatí i tak. Já jsem tu strávila 3 měsíce jen zavřená doma a nebylo to ideální, ale na druhou stranu jsem se mohla více poznat se svou hostitelskou rodinou, prozkoumávat okolí a i když jsem nemohla sedět ve škole, tak alespoň jsem měla na všechny úkoly daleko více času, který jsem potřebovala a ve škole bych ho neměla. S hostitelskou babičkou jsem se učila plést, chodila na procházky s rodinou. Vlastně to vůbec nebyl tak špatný čas, ostatně výměnný pobyt vás naučí myslet pozitivně.
Eliška, Rakousko 2020/21
