Proč ses rozhodla jet právě do Francie? A jak reagovali rodiče na to, že chceš odjet na rok pryč?
Francie mě k sobě táhla už od malička. Na své desáté narozeniny jsem navštívila Paříž a od té doby už 
neexistovalo nic jiného. V páté třídě jsem již nastoupila do Francouzského lycea v Praze, a tím všechno začalo. Po 5 letech studia jsem se rozhodla, že bych se Francii mohla přiblížit ještě trochu víc, a s mojí maminkou jsme se začaly porozhlížet po různých organizacích, které tyto pobyty nabízejí..
Až jsme na konec narazily na YFU a já jsem byla plně rozhodnuta. Moje mamka mě ve všem podporovala, jen si asi zpočátku představovala, že odjedu pouze na půl roku. S mým taťkou to bylo trochu těžší, přišlo mu, že jsem na tak velký krok ještě malá a pouštět mě do velkého světa se mu moc nechtělo. Všechno to dobře dopadlo a o pár měsíců později jsem seděla v letadle do Francie.
Čeho ses před odjezdem nejvíce bála? A stalo se to nakonec? Jak se tvá očekávání od pobytu lišila od reality?
Na rozdíl od mých kamarádů a lidí, co jsem opouštěla, jsem si vůbec neuvědomovala, na jak dlouho to 
vlastně letím. S nadšením jsem do toho všeho tak spadla, že jsem ani žádné očekávání neměla. Jediné, čeho jsem se bála, bylo, jestli jsem si opravdu vybrala správnou zemi. I přes moji velkou lásku k Francii jsem si říkala, jestli to nebude nuda, přece jenom Francie není zas tak jiná od České republiky a potajmu jsem záviděla lidem, co si vybrali vzdálené země, co se té naši vůbec nepodobají. Ale po příjezdu mě všechny tyto obavy přešly.
Zjistila jsem, že i kdyby byla země jakákoli, vždy to pro vás bude úplně něco jiného. Všechny mé obavy se spíše pohybovaly kolem toho, jak to bude tady v Česku, než ve Francii. Ale ve chvíli příletu začnete žít přítomností a všechny vaše obavy se nějak rozplynou (nebo tak jsem to alespoň měla já).
Jaký byl tvůj první den ve Francii?
Zatím jsem nezmínila, že jsem se do Francie rozhodla jet ve stejný rok jako moje nejlepší kamarádka, takže první den ve Francii jsme obě spíše vnímaly jako odjez na společnou dovolenou. Nepřijde mi, že je ten první den nějaký speciální, upřímně si vlastně vůbec neuvědomujete, že vůbec někam jedete.
Myslíš, že tě pobyt nějak ovlivní do budoucna? V čem ses zatím změnila?
Jednu věc, kterou na sobě pozoruji, je, že jsem se opravdu hodně uzavřela do sebe. Vždy jsem byla ta 
uřvaná holka, které si každý všiml a pozornosti jsem nikdy nestrádala. Po příjezdu jsem si hodně uvědomila, co sama od sebe vlastně očekávám a co je pro mě důležité. Celkově jsem si srovnala své priority.
Chvilku mi trvalo se zařadit do zdejší komunity, protože hodně dbám na to, abych kolem sebe měla opravdové lidi, kterým můžu věřit.
Odjela jsem do Francie s tím, že chci zkusit úplně jiný život. Přece jenom, neláká vás odjet někam, kde nemáte minulost? Všechno se mi tu plní, ale musím poznamenat, že mi přijde, minulost, tak nějak máte zabudovanou v sobě, takže nikdy si nedokážete vybudovat úplně nový svět.
Myslím, že pobyt /ady mě nějakým způsobem změní spíš v myšlení než v chování.
Doporučila bys výměnu ve Francii? 
Nejde říct, jestli bych doporučila jednu určitou zemi, a už vůbec ne, jestli zrovna Francii. Ale myslím, že by si každý měl někdy vyzkoušet odjet na rok do jiné země. Pro mě Francie byla dobrý výběr, a kdyby mi dal někdo vybrat od začátku, tak zase řeknu Francii. Kdybych si ale mohla vybrat další zemi, tak určitě jdu do něčeho úplně jiného.
Co ti nejvíc chybí na Česku?
Nejsem moc typ člověka, co je hodně upnutý na svoji rodinu, takže nemůžu říct, že by rodina byla na prvním místě, co mi zde chybí. Ale určitě to jsou věci spojené s každodenním fungováním. Chybí mi věci, na které jsem byla zvyklá a tady ve Francii je nemám.
Přemýšlela jsi už o návratu?
O návratu jsem ještě nepřemýšlela, a i když mam chvilky, kdy mi je smutno, tak mě ani jednou nenapadlo litovat mého rozhodnutí.
Na konec bych chtěla říct, že můj největší strach spočíval v tom, že ztratím hodně přátel v Česku, ale je to ta poslední věc, které byste se měli bát.
Pokud máte možnost odjet na rok do ciziny, tak neváhejte!!
Annička, Francie 2019/20
