Jak ostatní vnímají výměnné studenty?

 Možná jsme pro lidi, do jejichž života jsme sotva nahlédli, pouze tváře, které brzy vyblednou. Jsme jen známí, kteří se objevili a hned zmizeli? 

Na rok jsme odjeli a vrátili se s odlišným pohledem na mnoho věcí. Je nemožné ostatním doopravdy popsat, co pro nás výměnný pobyt znamená.
Proto se někdy zaštítíme odpovědí: „Dobře! Bylo to skvělý!” To později vede k omylům, když si lidé mylně představují roční pobyt, jako zábavnou dovolenou. Přitom jde o víc! Je to sladká cesta se skrytými i do očí bijícími důvody pro slanost. Je těžké se vžít do něčeho, co jste nezažili a těžší je to přiblížit.

Nejpodivnější je, že známe přesné datum konce. Zatímco se snažíme přizpůsobit a najít kamarády „na život a na smrt“, víme, že to stejně opustíme.     

"Hostitelská rodina se mi stala oporou a součástí mého života"

Naše hostitelská rodina na začátku zvláštně cizí, odlišná od naší představy o vysněných amerických rodinách, nám tolik přirostla k srdci. V té neuvěřitelné vichřici informací, pocitů a událostí se pro nás stala součástí našeho života a oporou. A teď odjet? Konečně jsme se přestali bát, ke komu si sedneme u oběda, naučili jsme se vyprovodit ze života lidi, kterým na nás nezáleží a naopak si uvědomili s kým chceme trávit čas. Mnoho věcí se nestihlo říci a zažít. S některým lidmi jsme si prostě nerozuměli a jiné bychom zas nejraději „nacpali“ do kufru a doufali, že to projde.

 Překvapivě, na konci roku mně odjezd už tolik netrápí. Měla jsem nutkání zůstat, prožít ten rok znovu, ale pak následoval pocit, který přesně vystihl J.R.R.Tolkien v Pánovi prstenů: „ Připadám si nějaký řídký, jako protažený, jestli mi rozumíte, jako když se máslo namaže na příliš velký krajíc. To nemůže být v pořádku. Potřebuji změnu nebo co.“ Ten neuvěřitelný zážitek, darovaný podporou a ochotou obou rodin, byl u konce a i přes dobrodruha, kterého jsem v sobě objevila, jsem se už těšila do své vlasti.  

V životě nás čekají výzvy. Jsme tím, kým jsme, díky tomu co jsme zažili a přežili. Jestli je výměnný rok opravdu ne jen rokem v životě, ale životem v roce, je jisté, že tam budeme šlapat od výzvy k výzvě a čelit jim budeme sami. Nikdo mi nemohl dát návod na to, jak se chovat v rodině, kde v předchozím roce ztratili kvůli rakovině dceru, kde mají mentálně postiženého syna, díky kterému dostávají slova jako starosti a problémy úplně nový smysl. Jak to vůbec dokážou všechno zvládnout? A navíc si nevezmou domů jednu, ale hned dvě studentky.

 "Každý výměnný student má svůj příběh."

 Jediná změna státu, rodiny, přátel, jediné rozhodnutí a slané se mění ve sladké a naopak. 

Takže, proč se šestnáctileté “děti” rozhodnou odjet na takovou dobu, pryč od bezpečí toho, co znají, pryč od rodiny a přátel, pryč kdo ví kam, bydlet u bůh ví koho? Je to jednoduché. Na začátku si nejsou jisti, co je tak láká. Co pro ně znamená, porozumět si s lidmi, kteří jsou vzdáleni přes půlku světa. Když je člověk v jiné zemi, má takový vtipný pocit, jako by právě teď mohl dělat neočekávané, zkoušet nové a riskantní a ještě s úsměvem na tváři. Zní to asi zvláštně, ale když jste rok ve městě, kde vás nikdo nezná máte možnost opravdu se najít, být sám sebou a to je neuvěřitelný pocit. 

Výměnný rok není rok v životě, je to život v roce. Klišé, ale pravdivé. 

Je to období, kdy se cítíte zranitelní, ale silní. Sami, ale milováni. Zmatení, ale sebejistí. Blázniví, ale otevření, skoro na výsluní.

Jste vnímaví k mnoha věcem, které jste předtím neřešili, protože teď vidíte tu zodpovědnost, kterou máte. Začnete cítit touhu něco měnit k lepšímu, pomáhat. Ten rok byl pro vás nezapomenutelný, právě proto, že byl skutečný, sladký, ale i slaný.