Vlastně proč?
Proč se proboha na tuto cestu vydat? Co k tomu vůbec vede? Rozhodně to není lehké rozhodnutí jako co si dnes vezmu na sebe, nebo co si dám k jídlu. Po přednášce se mi tento nápad dostal do hlavy a do týdne po důkladném popřemýšlení jsem asi učinil jedno z největších rozhodnutí mého života. Napsal jsem přihlášku a po pohovoru jsem se dozvěděl úžasnou zprávu. Stane se můj sen opravdu skutečností? Po menším covid-zmatku jsem byl připraven se odrazit od břehu a vyplout do neznáma. To jsem ještě neměl nejmenší tušení, co přede mnou stojí. Můj jediný cíl byl vstoupit do nového prostředí, vydat se do neznáma a prostě začít na nové stránce.
Začátky
Osudový den nadešel, a já jsem započal mé dobrodružství koncem září příletem na letiště v Düsseldorfu. Ani jsem se nerozhlédl, a už jsem seděl v autě s mojí novou rodinou. Co jsem si hned uvědomil bylo to, jak jsem na tom bídně se znalostí němčiny. Ale tento šok se nakonec ukázal jako velké pozitivum a způsobil nesmírnou motivaci se zakousnout do jazyka a začít se důkladně pracovat a zdokonalovat se. Přes chyby, smích a frustraci kvůli mému přízvuku se pomalu dostavoval pokrok i větší komfort.
Škola
Chodím na zdejší osmileté gymnázium, které je v mnoha ohledech podobné těm v České republice. Překvapilo mě, kolik škol tady dohromady je. Když jedu na kole do školy, míjím pokaždé 3 školy.
Rozdílně tady vypadá výuka a celkový přístup studentů. Je tady kladen důraz na zapojení během hodiny. Na denním pořádku jsou tady diskuse, (omezená) skupinová práce a vzájemné doplňování. Učitelé tady mají volnější vztah k studentům (tykání a celkový postoj a respekt), na výuku je tady kladen větší důraz a obecně je brána o dost vážněji. Ale co se týče mých spolužáků, tak se cítím jako v mé třídě v Čechách.
Polovinu mé výměny jsem bohužel musel strávit na online výuce. Při chybějící interakci se spolužáky to jde celkem ztěžka ale i přesto si na to člověk zvykne. Teď ale vidím světlo na konci tunelu a tím je „Wechselunterricht“ (střídavá výuka).
Rodina
Rozhodně hlavním pilířem je tady má tady hostitelská rodina. Přes zimu jsme měli možnost spolu strávit více času. Deskové hry, vaření, pečení a “špacír“ byly náplní posledních měsíců. Rozhodně mi to taky ukázalo rozdíly v rodinách i a celkově jsem si “sundal“ brýle. Náramnou radost mám z poznávání ostatních členů rodiny. Diskuse o všech možných tématech i motivace k novým koníčkům a zálibám je jedna z věcí, za kterou jsem velice vděčný.
Volnočasové aktivity
Samozřejmě to není jenom o škole. Část mého času se taky rád věnuji různým činnostem, které mě tady udržují v duševním zdraví. Podařil se mi v říjnu stihnout vyzkoušet místní fitness studio a trénink basketbalu. Teď by ale lidi omezit kontakty, a tak každý dělá sport samostatně. Také jsem se pustil do vaření a pečení. V posledních dnech se zde začíná pomalu s uvolňováním. Také počasí umožňuje se potkávat se spolužáky a ostatními výměnnými studenty. Snad se dočkám příležitosti vyzkoušet i ostatní sporty.
Německá nátura
I když je Německo naší sousední zemí, je tu spousta rozdílů, které mi prostě neunikly. Většina stereotypů, které si vybavíte, se vztahují na jižní část Německa, převážně Bavorsko. Ale např. proslavená Pünktlichkeit (přesnost) je tu opravdu na místě. S jistotou můžu říct, že tento pohled z více perspektiv je velmi hodnotná zkušenost.
Závěrem
Když se na to teď dívám retrospektivně, je vidět, jak celková osobnost prochází neustálými změnami a
neustálím objevováním. Člověk se dostane do situací, které prostě nejde nasimulovat ve své domovské zemi. Skrz pokus-selhání-pokus-úspěch nasbíráte tunu prožitků. Dostanete čas sám na sebe, čas na promýšlení a určení cílů. Jazyk se dostane na úroveň, o které jsem si před 2 roky jenom mohl nechat zdát. Je to samozřejmě těžké shrnout dojmy v jednom článku. Rozhodně je to zážitek, který navždy zůstane v hlavě a ze kterého budu těžit v budoucnu.
Všem čtenářům přeji pevné nervy a optimismus v tomto nelehkém období.
Žiješ jen jednou!
Jakub, Německo 2020/21
