"Spoiler alert: vyberte si Uruguay - stojí to za to!"
Ahoj, zdravím všechny čtenáře tohoto textu! Jmenuji se Dominik a rád bych se s vámi podělil o své zážitky z života v Novém světě, konkrétně tedy v Uruguayi. Jelikož však máte možnost se o takových těch obecných pocitech studenta výměnného dočíst i jinde na tomto webu, pokusím se zaměřit se spíše na specifika Uruguaye - země pro nás Čechy přecijen poněkud tajemnější, než okolní evropské země, jako například Estonsko, či Německo. Kdo ví, třeba vám pomůžu s výběrem (spoiler alert: vyberte si Uruguay - stojí to za to!). Zprvu bych rád vyvrátil některé stereotypy. Když se řekne “Jižní Amerika”, ozvěnou se nesou 
pojmy jako “vysoká kriminalita”, “chudoba”, či “zaostalost”. Nenechte se však zmýlit. Ačkoliv nemohu popisovat za život na venkově (neboť já, společně s většinou obyvatel Uruguaye bydlím v hlavním městě - Montevideu), myslím, že ho mohu směle přirovnat k městům v USA (pojmu Amerika při označování USA se tu vyhněte!), jako je například San José či Dallas. Město je nové (resp. nesrovnatelně novější, než taková Praha) a tudíž postaveno “pro auta”, velmi podobné těm v USA, zejména čtvercovým uspořádáním ulic. Ceny jsou tu o pár procent vyšší, než u nás. A samozřejmě, naleznete tu i chudší čtvrti, ale slumy jako například v Novém Dillí tu opravdu nehledejte.
"Obědy a večeře by se neobešly bez masa - vždyť na jednoho člověka tu připadají 4 krávy, tak co čekat!"
Naopak z potvrzení některých stereotypů jsem byl až v šoku. Za zmínku stojí například popularita fotbalu - pokud hraje národní tým, dá se pracovní morálka zde přirovnat maximálně tak k předrevolučním stávkám v 89. v ČSSR. Oblíbený tým tu musí mít každý, i když ho ten fotbal vlastně ani až tak nezajímá. Všichni jsou také právem pyšní, že se první MS ve fotbale v roce 1930 konalo v Uruguayi a že ho vyhráli. Na koncept osobní bubliny se tu moc nehraje, když se s někým bavíte, tak není nijak zvlaštní se ho dotýkat (zvláště, když se bavíte ve skupině). Dále obědy a večeře (na naše poměry značně pozdní) by se neobešly bez masa - vždyť na jednoho člověka tu připadají 4 krávy, tak co čekat! O některých věcech pak nemáme ponětí, ačkoliv by z nich stereotypy vznikaly skvělé. Uruguay je předním spotřebitelem Yerby (druh čaje), se spotřebou skoro 7kg na osobu/rok. A není to jen národní nápoj, ale také příjemný zvyk, kdy se Mate sdílí v kruhu přátel, během konverzace. V pátek se tu nechodí s přáteli “na jedno”, ale tancovat - a to se obejde bez alkoholu vcelku snadno (tuto část ukazujte rodičům, pokud byste sem chtěli taky jet ;-)). Pokud však vašim rodičů
m připadá, že letní prázdniny jsou časem, který by mohl být lépe strávený dalším učením, o další “reklamě” radši pomlčte: místo 2 měsíců prázdnin se tu můžete těšit na měsíce 4 (listopad-březen). Nakonec bych podotknul ještě jednu věc, která je sice společná pro celou jižní polokouli, ale tak nějak člověka nenapadne o ní přemýšlet - měsíc je tu “vzhůru nohama”.Školy zde fungují na 2 “směny” - někteří začínají ráno okolo 8, druhá polovina až po obědě, okolo 2. Celkově je zde školství poměrně odlišné - většina škol má uniformy, či alespoň dress-code, vztah s učiteli je tu podstatně osobnější a vřelejší (náhodné objetí či “highfive” s “prófem” na chodbě nejsou výjimkou). Většina z nás je zde umístěna na soukromé školy, záleží však na lokalitě. Na naší škole máme 2 hodiny týdně předmět “Formacion Christiana”, což by se dalo přeložit jako náboženství. Tento předmět, kdysi vyučován jeptiškami, však již
(minimálně na mé škole) značně zvolněl - hodinu připomínající náboženství jsme zatím měli jen jednou - jakousi mši ve školní kapličce. Všichni jsme vyfasovali zpěvníky, kněz měl španělskou kytaru a zpívali jsme písně. Připadal jsem si jako u táboráku, byl to úžasný zážitek. Samozřejmě, mimo to nás čekala i četba bible a pro věřící oplatky a požehnání, ale to netrvalo nijak dlouho.
"Pokud uvažujete o výměnném pobytu, či o hostování výměnného studenta, jděte do toho!"
Samostatný odstavec si zaslouží místní YFU (a to jak dobrovolníci, tak ostatní studenti). Zatím každý měsíc se konal jeden či dva nepovinné společné výlety s ostatními výměnnými studenty, organizované dobrovolníky. Je to velmi příjemný pocit, promluvit si s lidmi, kteří prožívají to samé, co vy a rozumí vám tak nejlépe ze všech. Navíc si zde najdeme přátele z Evropy, kteří pro nás po návratu budou přecijen dosažitelnější, než ti uruguayští. A jako bonus si všichni na chvíli oddechneme od španělštiny. Jazyková bariéra tu samozřejmě je, ale není tak velká, jak byste čekali. A to i přesto, že s angličtinou tu u většiny obyvatel moc nepochodíte (ačkoliv je ve škole povinná). Španělština je lingvisty považována za jazyk relativně jednoduchý (v tomto ohledu máme oproti studentům v ČR lehkou výhodu), navíc zde máme 2-3x týdně lekce španělštiny, někteří 1 na 1, někteří v menších skupinkách, a tak se naše vyjadřovací schopnosti zlepšují každým dnem, přičemž prakticky všichni již zde můžeme fungovat. V rodině (ano, přecijen se podělím i o něco osobního :D) se již od prvního dne cítím jako doma - a to vůbec nemusím přehánět. Jsem zde totiž naprosto plnohodnotným členem rodiny, což je velmi příjemný pocit. S host-mamkou se po večerech učíme česky, oblíbila si Kabáty, tak je překládáme. Základní fráze jako “dobrou”, “ahoj”, “díky”, či “není zač” ovládá celá rodina. Pokud uvažujete o výměnném pobytu, či o hostování výměnného studenta, jděte do toho! Je to nezapomentulený zážitek pro všechny zúčastněné! A kdo ví, třeba se s vámi uvidím, až se budete chystat vyrazit také do Uruguaye! :-)
Dominik, Uruguay 2015/16
Odkazy
