Pokud vám utekla první polovina vyprávění, najdete ji tady.
Někdy v říjnu jsme s naší skupinou výměnných studentů jeli na kajaky. Rozdali nám neopreny, posadili
nás do kajaků a s průvodcem jsme pádlovali směr zřícenina. Tady mám tip číslo čtyři: nepádlujte blízko labutí. Dojeli jsme ke zřícenině, poslechli si něco málo z historie a úplně jsme zapomněli fotit. Při naloďování zpět se dva lidi vykoupali i přesto, že pan průvodce asistoval a kajaky držel, a tak jsme se s holkami domluvily, že si navzájem vypomůžeme. Což by fungovalo dobře, ale problém byl v tom, že někdo musel zůstat poslední. Moje úvaha byla jasná: když na ten kajak stoupnu, tak ho převrhnu. A tak jsem zvolila strategii prostě tam po zadku skočit a snad se i trefit, což se zázrakem povedlo.
Zhruba v té době jsem vytvořila svůj první kulinářský výtvor, vařily se kynuté ovocné knedlíky. Tedy
hned zkraje musím konstatovat, že moc úspěchu nesklidily, ale moje chyba nebyla to, že tvaroh s cukrem nahradila v podání Irů mintovočokoládová poleva. Tip číslo pět: nejezte jahodové knedlíky s mintovou polevou.
Můj další kuchařský experiment nastal koncem října, kdy jsem se, jako důkaz že umím vařit, rozhodla udělat jenom obyčejné muffiny. Brodie se rozhodl mi při výrobě asistovat a přizval k tomu dalších šest dětí z ulice, ale povedlo se. Tou dobou jsem dělala i dýni na halloween, se kterou jsem se potom účastnila soutěže výměnných studentů. Na halloween se kluci převlékli do kostýmů a slavilo se. Večer jsme s rodinou byli na místě, kde se dělal velký oheň. Byli tam i další rodiny s dětmi a úspěšně jsme se tam přejedli sladkostmi.
Před Vánoci jsem se dala do pečení cukroví a to nevydrželo ani týden. Babičky si odvezly krabičku a
bráška nesl do školy. A po knedlíkovém fiasku mě úspěch naší kuchyně zahřál u srdce. V té době jsme s kamarády podnikli výlet do Dublinu a pro velký úspěch jsme hned o týden později jeli znovu. Z Dublinu jsem si bohužel krom zážitků, vánočních dárků a divného jídla z čínského tržiště přivezla i angínu, která se plně projevila až dvacátého pátého prosince. Čtyřiadvacátého prosince večer jsme připravili mrkev pro soby a mince pie s guinnessem pro santu. Ráno se rozbalovaly dárky a na oběd jsme jeli k mámině rodině, kde jsem si to užívala, ale už mi bylo fakt dost blbě a tak celé Vánoce skončily cestou do nemocnice. A tak jsem do nového roku vstoupila s antibiotiky. Tip číslo šest: když je vám špatně, jděte k doktorovi a neodkládejte to. Jinak Silvestr se v Irsku nijak zvlášť neslaví.
A po Vánocích přišla dvouměsíční karanténa, kdy jsme měli online výuku a moc se toho nedělo. Alespoň
jsme chodili s kamarády na procházky a byla jsem s rodinou. Také nám po dobu karantény zajistili spoustu online aktivit, do kterých jsme se mohli zapojit, od fitness hodin s trenérem, který je jeden z hostitelských tátů, přes lekce zumby, čtenářský klub, párování s výměnnými studenty v jiných částech Irska a UK na dopisování, až po lekce meditace. Docela dost aktivit, kde si každý něco vybere. Kvůli karanténě jsme zmeškali i st. Patrick's Day, ale alespoň jsme se oblékli do zeleného.
Kolem Velikonoc jsem se s kamarády byla podívat na farmě s krávami, což pro mě, jako pro Pražáka, byl neuvěřitelný zážitek. Před Velikonocemi byl ještě palačinkový den, ale nedělo se nic zvláštnějšího, pokud nepočítám přejezení se palačinkami. Na Velikonoce jsme hledali obří čokoládová vajíčka a koukali na filmy s rodinou.
Taky jsou u nás na škole jednou za čas neuniformové dny, kdy sice můžeme přijít bez uniformy, ale
většinou musíme zaplatit kolem dvou eur na charitu. První takováto událost nastala na halloween, kdy jsme měli možnost přijít v kostýmech. Podruhé jsme měli dovolené footballové dresy, když se hrálo mistrovství Irska a naše countie postoupila do semifinále. Ten večer mi máma jela půjčit dres od své sestry. Další den jsme měli za úkol se každý ročník obléknout do jedné barvy duhy, abychom vyjádřili podporu LQBT studentům. My, jako pátý ročník, jsme měli modrou, což většina lidí v šatníku najde, ale ti, co měli žlutou, kreativně dost často nosili reflexní vesty. Poslední byl před Vánoci, jmenoval se Christmas Jumpers Day, kdy jsme nenosili nic jiného než vánoční svetry a vybrali se peníze na cystickou fibrózu.
A tímto se dostáváme více méně do dnešních dnů. V příštích týdnech chce naše škola udělat Irský den,
kdy nás budou učit Irské tance, budeme hrát místní sporty a vařit místní jídlo. S naší skupinou výměnných studentů plánujeme výlet na západní pobřeží a surfování. A obou těchto věcí se už nemohu dočkat. Ještě mě toho tady spousta čeká!
Terka, Irsko 2020/21
