Za přírodou
Ačkoli mě nezkutečně lákala představa vyrazit na rok někam za oceán, za objevováním zcela neznámého a exotického, tak jsem se trošku paradoxně rozhodla pro naše jižní sousedy. Proč? Chtěla jsem se víc sblížit s odlišnou kulturou, naučit se jazyka u toho všeho být v obklopena úchvatnou krajinou. No a Rakousko je pro to vše ideální, no ne? Hory, zeleň, jezera, snové výhledy a další poklady, které nám nabízí. Věděla jsem už předem, že po návratu ze své výměny se k tomu všemu budu chtít znovu vrátit. A díky vzdálenosti je to možné prakticky kdykoliv.
No a tak jsem tady.
Před šesti měsíci jsem zavítala do rakouské vesničky, která leží 20 minut od hlavního města Tyrolska – Innsbrucku. Ujela se mě čtyřčlenná rodinka s rozkošným zlatým retrívrem, o které na první pohled můžete říct, že reprezentují svůj kraj. Místo pozdravu „Grüß dich“ se setkáte s „Grias di“. Ve skříní jako nutnost místo džín a bílého trička považují Lederhöse nebo kroj. K svačince nesmí chybět chleba, máslo a klobáska. Za vchodovými dveřmi najdete kamna, dubový nábytek, zdobené opasky na zdi a za okny dechberoucí výhled na vrcholky hor. No nádhera.
Rozhodně to pro mě bylo něco nového, ale o to víc jsem byla ráda, že se toho stanu součástí. Člověk si 
nevybírá, kde přesně v dané zemi stráví svůj roční pobyt, ale na své si přijde na své tak jako tak.
Nekonečno zážitků
Za těch šest měsíců, které utekly jako voda, jsem měla šanci prožít toho neskutečné množství. Od brodění se sněhem na cestě domů po přespávání na sjezdovce. Ale to by bylo trochu na dlouhé povídání... Dál jsem se například učila se na harmoniku, dělala vosí úly ve skleničce na panáka, psala test z chemie v němčině, ochutnala zmrzlinu s olejem (chutná to líp, než to zní!), stala se součástí tanečního průvodu, pomáhala stavět koupelnu, zabalila si věci na rok, vzpomínala na doby kdy jsem koupila housku pod 20 Kč, seznámila se s 
dalšími exchange studenty z patnácti rozdílných zemí. Z atletiky jsem přešla na jógu, lezení a plavání. Stala jsem se součástí rodiny, kterou kdysi tvořili zcela neznámí lidé. No a v květnu si zkusím seskok padákem.
Kdyby mi někdo řekl, že prožiji jednoho dne takovéhle věci, tak bych se pravděpodobně pousmála a mávla rukou. Zvláštní si to takhle uvědomit, no ne? Ale o to radši jsem, že jsem se do toho pustila. Tak neváhej ani ty, rozhodně budeš mít na co vzpomínat.
Klára, Rakousko 2019/20
