Spoustu mých kamarádů jelo na rok do ciziny. Španělsko, Anglie, Německo, Chile."Všechno je úplně jiné..."
Japonsko je nádherná země, s úplně jinou mentalitou, než máme v Česku. Zasáhlo mě to až pár hodin po přistání, když jsem si uvědomil, že všechno je jiné, úplně všechno.
První týden jsem strávil v Tokiu, kde YFU Japan zorganizovalo hromadnou orientaci s lekcemi japonštiny, ukázkami kultury a přednáškami snad o úplně všem, od bezpečnostních pokynů přes motivační proslovy zástupců YFU, až po zážitky bývalých výměnných studentů.
"Můj první týden v rodině byl také speciální."
Moje hostmamka totiž byla výměnnou studentkou v USA a po 13 letech jí přijela navštívila její hostitelská rodina. Byl to neskutečný zážitek mít vedle sebe tři generace lidí spolupracující s YFU a zároveň velká pomoc do začátku, protože jsem si mohl povídat v angličtině. Hrozně si vážím toho, že jsem měl tu příležitost zažít naprosté zborcení mezigenerační propasti. Možná to zní jako klišé, ale moje hostrodina je neskutečně otevřená a přátelská. A přeci, klišé to není, abyste domů přijmuli úplně cizího člověka z jiné kultury, to chce výjimečnou rodinu.
Škola
Chodím jakoby do prvního ročníku střední školy (japonský systém škol je zcela překvapivě úplně jiný než náš), tedy o ročník níž, než bych věkově zapadl, ničemu to nevadí. Jedna z věcí, na kterou mě nepřipravili ani proslovy všech vedoucích YFU ani informační knížky, které jsme dostali na popříjezdové orientaci, byl poprask, který jsem ve škole způsobil. Asi jsem to měl čekat, ale jako 187 centimetrový blonďák tu úplně vizuálně nezapadám. Naštěstí jsou všichni až neskutečně vstřícní, a tak jsem si rychle našel spoustu kamarádů, a to i v učitelském sboru (speciálně rodilí mluvčí si mě z nějakého důvodu oblíbili (^-^).
A tak tady sedim uprostřed Osaki a pořád nemůžu uvěřit, že jsem tak dlouho váhal vycestovat.
