Myslím, že si doteď pořádně neuvědomuju jaká změna to je. A to neplatí jenom pro mě, jeden kamarád tu konstatoval, že jsme všichni blázni, když jsme se rozhodli takhle mladí okusit život v cizí zemi. Když se and tím teď zamýšlím, přijde mi neuvěřitelný, jak rychle je člověk schopný si navyknout a oblíbit si neznámé.
Někdy mám pocit, jako bych tu žila celý život, někdy to vnímám jako týden. Čas každopádně utíká tak 
strašně rychle, že si uvědomuju, jak důležitý je prožívat každou chvíli naplno.
Vždy se cítím hůř, když nic nedělám a jelikož jsem v Praze furt někde lítala, cítila jsem povinnost se tu taky zaneprázdnit, co nejvíc to půjde. Při vstupu do společosti, na kterou nejste zpočátku zvyklí si najednou začnete užívat každý chvilky odpočinku. První dva týdny jsem tu třeba byla pravidelně neskutečně unavená, že jsem třeba si třeba po škole musela jít na dvě hodiny lehnout, třikrát týdně.
Z ničeho nic jsem začala žít v jazyku, kterým jsem nikdy pořádně nemluvila, začala jsem být závislá na svém odhodlání. I když jsem se německy učila předtím asi rok, znala základy, zaskočilo mě, když na mě rodinka začala mluvit I přes předběžně dohodnutou angličtinu hned německy. Musím říct, první týden byl docela šok. Zpětně jsem ale neskutečně vděčná, že jsem byla naučená si zvykat hned od začátku.
V klasické němčině tzv. Hochdeutsch si jsem každý den jistější, co se ale týče švýcarské němčiny, fakt si 
nemyslim, že mají právo to nazývat němčinou :D Moje mamka byla docela skeptická vůči tomu rozdílu, já jsem jí ale nehodlala věřit a trvala jsem na tom, že to přece nemůže znít tak jinak. Někdy mi to příjde asi tak podobný jako čeština s polštinou, nějaká slova chytáme, ale mluvit s Poláky tak, aby si obě strany solidně rozuměli je prostě nemožné. Měla bych být ale vděčná, bydlím na severu, kousek od hranic s Německem, to znamená, že ten dialekt, narozdíl od centrálního Švýcarska není tak silný. Vzhledem k tomu, že jsem teprve teď začala chytat kontext, nedokážu si představit doruzumívání se více ve vnitrozemí. Často mám pocit, že už pořádně neovládám žádný jazyk (čeština nevyjímaje..), ale věřím, že se to postupem času srovná.
A proč vlastně Švýcarsko? I když už jsem začala být na tuhle otázku trochu alergická : ), ty prvotní důvody jako hory o čokoláda se tu doteď nafoukly do neskutečných rozměrů.
Začala jsem tu vnímat vzdálenosti mnohem menší než v Čechách. I když je to relativně srovnatelný, hlavně 
díky špičkovým spojením tu není problém vyrazit na den na druhý konec země. Když pomineš ceny, vlaky jsou tu bezkonkurenčně nejlepší možnost dopravy. Nedokážu si představit, že na světě existuje země, která by měla víc co nabídnout, než tehle ostrůvek mezi velikány. Místa turisticky nejnavštěvovanější jsou jistě zajímavá, oblíbila jsem si tu ale takový to neplánování a objevování zapadlejších koutů. A můžu rozhodně doporučit!
Jelikož se o mně ví, že chodím všude pozdě, bála jsem se, že tu budu za vyvrhela: )). Ale nebojte, pokud se se eventuelně jednou rozhodnete pro Švýcarsko, I přes všechny fámy jsou místní ,až na vyjímky, neskutečně tolerantní, spontánní, ochotní a co mě hodně překvapilo, otevření. A sem tam taky rozlítaní: )).
Zpětně bych rozhodně neměnila, ale jsem si jistá, že každá země do který jste se rozhodli/rozhodnete 
vycestovat je plná nekonečných příležitostí a překvapení. Všechno má samozřejmě náročnější stránky, o to víc na sebe ale budete hrdí, když je překonáte a vyrazíte do dalších dobrodružství svého exchange roku.
