"Některé věci si pamatuju jako by to bylo dnes"
Když bych měl vzpomenout na tu zkušenost, kdy jsem byl na výměnném pobytu ve Švýcarsku, je to už dávno. Říkávám koncem minulého tisíciletí. Podobně jako tisíce výměnných studentů každý rok, i já jsem jsem zjišťoval, že to není procházka růžovým sadem. Byl jsem obyčejný kluk, který to nikterak dlouze a do detailu neplánovat. Prostě jsem se jednoho dne přihlásil na výměnný pobyt v zahraničí a jednoho dne se stalo to, že jsem najednou seděl v letadle a odletěl na rok do Švýcarska.
Některé věci si pamatuju jako by to bylo dnes. V letadle (Avro 100) vedle mě seděla milá starší paní, Čechošvýcarka, se kterou jsem se celou cestu bavil o tom, jaké mě čeká dobrodružství. Vlastně jsem to v tu chvíli ani ještě nevěděl.
I můj pobyt ve Švýcarsku se setkal s veselými okamžiky, i těmi obtížnými. Jenže - kdyby ty obtížné nenastaly, kde bych teď byl? Posunul bych se dál, kdyby vše bylo "jak na drátkách"? Nebo kdybych dokonce nikam nevycestoval a byl doma v České republice a nikdy bych neopustil tu partu skvělých kamarádů, které jsem tu měl? Těžko říct. Myslím, že ta zkušenost z toho, že člověk překoná něco nepříjemného, ta člověka dostane dál. Vystavění sebe novým výzvám a neznámým situacím, to člověku umožní pak i následný pohled zpět a dává to možnost si říct - zvládl jsem to, jsem dobrej.
"Viděl jsem, jak důležité je mluvit se studenty a rodinami..."
V roce 2005 jsem se stal zakládajícím členem YFU Česká republika. Organizace, která bude patřit do mezinárodní sítě Youth for Understanding a bude se řídit jejími mezinárodními standardy. Zkušenosti, které jsem získal 
během výměnného pobytu ve Švýcarsku jsem začal zužitkovávat v další kapitole svého života. Stejně tak to dělají tisíce bývalých studentů, i když to je v úplně jiných oborech. Věci jako pravidla programu, zodpovědnost, komunikace, jsem najednou viděl z nové perspektivy - z perspektivy někoho, kdo organizaci řídí a koordinuje, stará se o studenty. Viděl jsem, jak důležité je mluvit se studenty, s jejich rodiči, s hostitelskými rodinami, se všemi, kdo se na procesu výměnného pobytu podílejí.
Nabízí se otázka - v čem je YFU tak unikátní? První odpověď bude znít - lidi. Duch dobrovolnictví s sebou nese pozitivní vlnu, nadšení, radost z toho, že člověk něco může dělat. Pro druhé, pro sebe, pro všechny. Smazává se rozdíl mezi tím, co je práce a co zábava. Přesto - vždy bylo jasné, že k práci ve YFU všichni přistupují s vážností na zodpovědností. Ať už to byli mladí dobrovolníci, kteří se z programu teprve vrátili, nebo ti, kteří se zapojili jako hostitelské rodiny.
"Má smysl přijmout výzvu..."
Unikátnost YFU je v tom, že je celosvětové. Pocit, že přijedete do Buenos Aires a potkáte se s holkou, která se teprve před rokem seznamovala s prvními českými slůvky a s tím, jak se dostane z Lomnice nad Lužnicí do třeboňského gymnázia, je nenahraditelný. Nebýt české hostitelské rodiny, která studentku přijala, nebýt třeboňského gymnázia, které zařadilo studentku, nebýt dobrovolníků, kteří studentku podpořili, když měla (stejně jako většina ostatních) slabší 
momenty svého pobytu, nebylo by možné mluvit plynulou češtinou s jednou Argentinkou uprostřed Buenos Aires. Po celém světě dnes chodí studenti, kteří poznali českou kulturu prostřednictvím YFU, a i v České republice máme spousty studentů, kteří poznali život v nejrůznějších zemích - od USA po Ázerbájdžán, od Thajska po Chile...
Roky a roky po svém výměnném pobytu potkávám lidi, kteří podobnou zkušeností prošli stejně jako já. Je mi vlastně jedno, jestli to bylo minulý rok nebo před 50 lety. To hodnotné, co nás spojuje je to, že máme zájem poznávat, že víme, že všude je možné potkat dobré lidi. YFU mi dalo možnost snáze tyto lidi nacházet, jsem pevně přesvědčen, že YFU sjednocuje lidi podobného smýšlení - pozitivní, přátelské a otevřené. Proto si také myslím, že má smysl - i z pohledu rodičů - přijmout výzvu, kterou dlouhodobé studium v zahraničí na střední škole přináší.
Martin Langpaul, výkonný ředitel YFU Česká republika
Odkazy
