Jak vzpomínáš na svůj studijní pobyt v USA (2011/12)?
Suprově! Jsem pořád v kontaktu s mojí hostitelskou rodinou, oni mě navštěvujou, a já je taky, když na to mám peníze. Vzpomínám na ně docela často. Se svojí hostitelskou mámou si voláme třeba jednou za měsíc a se sestrou si skypujeme. Je skvělý, že jsme pořád v takhle intenzivním kontaktu.
Byla jsi u své rodiny na návštěvě od té doby, co jsi se vrátila do ČR?
Jo, já jsem tam byla hned to další léto na 2 měsíce. Pak hned to následující léto mě navštívila moje sestra v Praze. A pak ještě přiletěla kamarádka z Ameriky. Teď bude maturovat jejich nejmladší syn, takže bylo původně v plánu, že tam pojedu letos v létě, ale to asi nevyjde, protože budu pracovat v Dubaji. Pořád jsme ale v kontaktu, jak jen nejvíc to jde – aby taky ne, měla jsem tu nejlepší rodinu na světě.
Co ti pobyt v Americe dal a je něco co ti vzal?
Tyjo! Co mi dal – no tak kromě jasnejch věcí, jako jazyk určitě druhou rodinu. Tu americkou rodinu beru jako svoji druhou rodinu. O tom není žádný pochyb. Mám tam navíc spoustu dobrejch kamarádů, se kterýma nejsem v každodenním kontaktu, ale vím, že až se příště uvidíme, bude to skvělý. Dal mi větší jistotu třeba v tom, že když se odstěhuju někam, kde jsem nikdy nebyla, tak to zvládnu – viz. moje stěhování do Dubaje. A co mi vzal? Asi takový ty nic moc kamarádství tady, který stihly vyšumět za ten rok, což je vlastně ale dobře. Jinak si nemyslím, že by mi vyloženě ten pobyt něco vzal.
Potvrdily se ti nějaké předsudky?
Tak napůl. Já jsem všechny předsudky měla z filmu Protivný sprostý holky, kde je vyobrazená ta americká střední, lidi tam seděj u stolů podle toho, jestli to jsou fotbalisti, roztleskávačky... Což takhle ve skutečnosti samozřejmě není, ale zároveň to trochu na pravdě založený je. Něco se mi tedy potvrdilo, ale ne v nějakým extrémním případě. Měla jsem třeba velkej předsudek, že tam budou všichni tlustý, ale opak byl pravdou. Tam prostě všichni každej den sportujou.
Jak jsi se změnila během toho roku?
Přijde mi, že jsem víc dospěla. Určitě jsem se stala víc samostatnou, víc sebevědomou. Takovou sebejistější v sama sebe. Spíš by ses ale musel zeptat někoho
jinýho, aby to posoudil.
Teď k tvém novému zaměstnaní - kdy tě poprvé napadlo, že bys chtěla pracovat pro Emirates?
Potom, co jsem se vrátila z Ameriky jsem si začala zahrávat s tou myšlenkou, že bych chtěla dělat letušku. Konkrétně Emirates mě napadly někdy na začátku čtvrťáku. Pak jsem už jenom čekala, než mi bude těch 21 let.
Máš pocit, že fakt, že jsi byla na studijním pobytě v USA s YFU ti nějak pomohl při výběrovém řízení u Emirates?
Jo, já si myslím, že tohle mi pomohlo možná úplně nejvíc ze všeho. Když se podívali na můj životopis, tak si myslím, že tohle byla ta hlavní věc, proč jsem prošla dál. I třeba proč jsem prošla až tím posledním kolem, protože oni si na tom hrozně zakládají. Během toho posledního kola se mně ptali na velký množství otázek ohledně zkušeností s jinejma kulturama a s lidma z jinejch kultur. Ty bych vůbec neměla, kdybych nejela na ten pobyt do Ameriky. Protože bych jinak takhle velkou zkušenost s cizí kulturou prostě nemohla získat. Takže bych řekla, že mi to 100% pomohlo. A vím, že většina lidí, které si Emirates nakonec vybere, tak má nějakou podobnou zkušenost ze zahraničí.
Kde se vidíš za 10 let?
Tuhle otázku nesnáším! Teď těžko říct. Určitě až se vrátím z Dubaje, tak bych chtěla žít ještě v jiný zemi – třeba v Německu. A potom podle toho jak moc by se mi tam líbilo, tak bych se tam usadila natrvalo, nebo ne.
Co bys doporučila studentům, kteří se rozmýšlí právě teď, jestli mají vyjet na studijní pobyt do zahraničí?
Ať určitě jedou! Myslím, že zrovna vyjet do zahraničí na střední je ta nejlepší možná varianta. Člověk tam zažije ten školní kolektiv a nejsnáze se do něj 
začlení. Ať každej jede, protože pro mě to je věc, která byla jedním z hlavních milníků v mém životě a myslím, že bez té zkušenosti bych teď vůbec nebyla tam, kde jsem.
Anna, USA 2011/12
