
Mám 3 mladší host-bratry (10, 15 a 17 let), se kterými si parádně rozumím. O víkendech hrajeme stolní hry, jezdíme na kola, chodíme na procházky nebo řádíme s kozami a slepicemi.
Máme takovou menší “farmu” na zahradě, kde jsou i včely, ovce a kůň. S rodičemi chodíme každý týden plavat do bazénu a s tátou jednou týdně na kurz potápění. K babičce s dědou, kteří bydlí přímo vedle nás, chodíme s bráchami každý týden ve středu na oběd, kdy je ve škole krátký den. To se vždycky nasmějeme!

Belgická škola mě taky příjemně překvapila. Musím přiznat, že jsem měla velké obavy, jak mě přijmou budoucí spolužáci. Ale obávala jsem naprosto zbytečně. Hned první den se mě ujaly holky ze třídy, které mi ukázaly jak to tam chodí a okamžitě se z nás staly kamarádky. Všichni ve třídě mi od začátku mého nástupu moc pomáhají a neustále mi připomínají, že když budu cokoliv potřebovat, mám se na ně bez váhání obrátit. Také díky nim a skvělým učitelům dělám ve francouzštině pokroky.
Tento článek bych chtěla zakončit poděkováním mým rodičům, kteří mi umožnili získat zkušenosti a zážitky v této krásné zemi a splnit si tak vysněné přání: mluvit plynule jazykem, který má tak nádhernou a vznešenou melodii. Nejdůležitější je ale ovšem nebát se a být odhodlaný,
ponořit se do neznámého světa. Výměnný pobyt je jedno z nejlepších rozhodnutí, ke kterému jsem se kdy odhodlala a nikdy toho nebudu litovat.
