Jednou z mých největších starostí byla vysoká kriminalita, před kterou mě každý v Česku varoval, a proto když jsem vystoupila na jihoafrickém letišti, tiskla jsem si všechny svoje věci co nejblíž k sobě aby mi je náhodou někdo neukradl. Ve skutečnosti to vůbec není tak hrozné. Je důležité být opatrný, protože riziko krádeží je určitě větší než u nás, ale rozhodně se nemusíte bát vyjít sami z domu s mobilem v ruce. Naopak, většina lidí je tu hrozně milá a prakticky kohokoliv potkáte na ulici vás pozdraví, zeptá se, jak se máte a dá se s vámi do řeči.
Bydlím v jihoafrickém městě Johannesburgu, konkrétně v jeho jedné části, která se jmenuje Melville (a
podle slov mého hostitelského táty je to 33. nejúžasnější suburb ever). Žijeme tu v malém domečku s mým hostitelským tátou, který je Jihoafričan a hostitelskou mámou, která pochází z Německa. Mám i hostitelskou sestřičku, které jsou dva roky. Myslím, že jsem dostala tu nejlepší rodinu kterou jsem dostat mohla. Opravdu si rozumíme a pořád něco děláme.
Největší rozdíl je pro mě asi místní škola. Nosíme uniformy, vlasy musíme mít v culíku a celkově jsou tu o dost přísnější pravidla. Před každou hodinou musíme vypnout mobil a pak ho odevzdat do takových přihrádek, které jsou na lavici u učitele. Vyhovuje mi ale jihoafrický školní systém. Rok je tu rozdělený do 4 terms (něco jako naše čtvrtletí) a na konci každého jsou skoro tří týdenní prázdniny.
Věcí na kterou si asi nikdy nezvyknu je “loadshedding”. Nevím úplně přesně jak to vysvětlit, ale jde o to, že
každý den máte určené časy, kdy se ve vašem městě vypne elektřina, aby se dala využít někde jinde. Děje se to skoro každý den, někdy i několikrát denně podle toho v jaké fázi loadsheddingu jste. Často se ale stává, že časy úplně nesedí a tak vám proud zapnou třeba o dvě hodinky později. To je ale věc pro kterou jsou Jseezihoafričané známí. Čas je tu prakticky irelevantní. Hodně afričanů na otázku kdy odpovídá “now now” - to znamená všechno, ale rozhodně ne NOW.
“Lekker” - slovo původně z afrikánštiny, původně se používalo pro dobré jídlo, teď se ale lekker říká úplně všemu. Dobrý film? Lekker.
Poslední věc, kterou zmíním je ta, že nikdo nemá tušení kde nebo co je Česká Republika. Dokonce ani
moje učitelka na zeměpis. Můj první den ve škole mě představila jako Nikolu z České Republiky, která je součástí Československa.
Pro mě je výměna obrovská změna, ale o to lepší budou moje zážitky. A pokud o výměně uvažuješ taky, zahoď veškeré svoje obavy a vyraž!
Niki, Jihoafrická republika 2021
