Na rozdíl od popříjezdového semináře (PAO) jsem tentokrát většinu účastníků znal, protože jsem měl tu možnost je potkat na předchozích akcích YFU. Bylo fajn nemuset se vypořádávat s trapnými situacemi, když poznáváte nové lidi, a možná právě proto jsem se na MYO tolik těšil.
Ale vezměme to všechno popořádku. Aktivity, které jsme na MYO absolvovali, nám měly připomenout, co 
už jsme za uplynulých pár měsíců zvládli. Uvědomili jsme si, že některé věci nejsou úplně podle našich očekávání, a také jsme si ujasnili cíle na druhý půlrok. Samozřejmě jsme si taky užili spoustu legace, mě osobně nejvíc bavila procházka do parku a honba za pokladem. Taky jsme slavili narozeniny jedné kamarádky (výměnné studentky z Japonska). Překvapili jsme ji dortem a společně jsme jí zazpívali – vypadala opravdu šťastně.
Seminář byl ale skvělý hlavně díky lidem. Dobrovolníci nepůsobili jako vzdálené autority, ale spíš lidé, kteří nám rádi pomůžou. Mohli jsme s nimi mluvit o čemkoli a oni nás chápali, protože si sami prošli výměnou a zažili spoustu podobných situací. Sdíleli s námi své návrhy na řešení 
různých problémů, abychom si sami mohli utvořit představu o tom, co chceme dělat. Tak trochu je vnímám jako starší bratry a sestry.
Snažil jsem se promluvit si se všemi ostatními výměnnými studenty a musím říct, že fungujeme jako rodina. Vzájemně si důvěřujeme a sdílíme svoje zážitky a zkušenosti. Každý jsme z jiné části světa a máme svůj mindset, své hodnoty, chutě… takže každá interakce člověka vlastně tak trochu změní. Troufám si říct, že mezi ostatními studenty a dobrovolníky jsem si udělal jedny z nejlepších přátel, které v životě mám.
Poslední věc, o které bych chtěl mluvit, je prostředí. MYO se zdálo být nekonečné – v dobrém smyslu 
slova. Díky tomuhle prodlouženému víkendu jsem mohl vidět lidi, které mám rád, a dělat věci, které mě baví, ale taky se toho spoustu naučit a dozvědět. Po čtyřech dnech zábavy se mi nechtělo vracet zpátky – ačkoliv jsem ve své hostitelské rodině i škole spokojený. Jen jsem se zkrátka na semináři cítil tak dobře, že jsem si nedovedl představit nic lepšího. Ale vím, že tohle není konec. Zvonec ještě nezazvonil a já mám pár skvělých měsíců stále před sebou!
Mario z Mexika, Ččeská republika 2019/20
(článek jsme Mariovi pomohli přeložit z angličtiny)
