Minulý týden jsem měla příjímací pohovor. Nebylo to do zaměstnání, ani do vysněné školy. Bylo to na studijní stipendium, které by mi pokrylo mé vysněné magisterské studium v německém Řezně. Bez něj bych to asi těžko „utáhla“, takže mi na tom dost záleželo. Pohovor skončil a já jsem si procházela v hlavně otázky, které jsem dostala. Jen jednou svojí odpovědí jsem si nebyla jistá. Byla jsem tázána, kde se vidím za pět let a kde se vidím za deset. To bohužel nevím, ale co vím docela dobře je, kde jsem se nacházela před pěti lety. Bylo to pro mě totiž zásadní, hodně.