Když jsem se v červnu roku 2016 vrátila ze svého výměnného pobytu v Belgii, bylo mi jasné, že chci ve YFU dál zůstat jako dobrovolník. Stejně tak se vedlo i Aničce po jejím návratu z Dánska a Samře po příletu z Japonska. Už jsme společně organizovaly několik seminářů, ale stále se máme co učit. Proto jsme se společně vypravily do polské Wroclawi na čtyřdenní seminář pro současné či budoucí organizátory seminářů YFU.

Minulý víkend proběhlo školení prezentačních technik s Jorge Cooperem, který tato školení pro YFU vede již několikátým rokem. Školení se zúčastnilo celkem sedmnáct dobrovolníků, mezi kterými byli i dobrovolníci z Mexika, Srbska, Polska, JARu a Slovenska.

Už čtyři roky jsem dobrovolník v českém YFU a minulý týden jsem měla příležitost podílet se na činnosti YFU i v zahraničí, konkrétně na semináři ve Švýcarsku. Mám pocit, že jsem se toho hodně naučila a doufám, že se nám povede něco převést i k nám (obzvlášť všudypřítomnost čokolády).

Lucie se ze svého pobytu ve Francii vrátila v létě 2014, odmaturovala, odstudovala jeden rok na FF UK a v létě 2016 se do Francie stěhovala znovu. Tak moc ji tato země přirostla k srdci. Sama říká, že o svoji hostitelské rodině přemýšlí jako o své vlastní rodině, dodnes je s nimi v kontaktu. Nyní žije již v druhém francouzském velkoměstě (Toulouse) a na univerzitě je zapsána jako francouzská studentka.

Kačka patří k lidem, kteří mají celkem jasně stanovené cíle. V jejím případě to byl roční studijní pobyt ve Finsku a poté studium veterinárního lékařství. To první se jí povedlo již ve školním roce 2010/11, na studium veteriny nastoupila po maturitě v roce 2012. Podívejte se jak sedm let po svém pobytu vnímá to, že umí finsky a jak jí to pomáhá v každodenním životě.