Přečtěte si reportáž z letošního ročníku badmintonového turnaje v Ostravě, který již tradičně organizovala regionální koordinátorka a hostitelská maminka Kateřina Rubišarová. V článku se mimo jiné dozvíte mnoho užitečných rad, jak přistupovat k rozhodnutí o hoštění zahraničního studenta.

Na rok jsem měla sestru, kterou jsem si vždycky tolik přála. Zažily jsme si spolu hodně zábavy a nikdy na ni nezapomenu. Rozhodně ji poletím navštívit, slíbila jsem jí to. Půjdeme spolu do jednorožčí kavárny a pojedeme na pláž a ochutnám to jejich úžasné ovoce. Poznám její rodinu, její sestru a prarodiče, se kterými jsem se viděla přes telefon, když jí radili, jak uvařit nějaké thajské jídlo. Jsem neskutečně šťastná, že jsme šli do hostování znovu, jsem vděčná, že jsem ji poznala.

Mí milí spojenci, děti z hostujících rodin, jak jste se dozvěděli, že s vámi bude rok okupovat dům někdo z ciziny? Ptali se vás rodiče na váš názor? Nebo jste s tím snad přišli vy sami? A měli jste z toho radost nebo jste byli otrávení a odmítali jste to? No, u nás to vypadalo následovně... Přečtěte si vyprávění hostitelské sestry, která právě teď hostí studentku z Thajska.

Hostitelský program je příležitost pro každou rodinu, aby se studentem sdílela svůj příběh, své tradice a zvyky. Jako hostitelská rodina se zároveň dozvíte mnohé o jiných lidech a kulturách, z nichž pocházejí.

Hostitelská maminka Katka chce tímto článkem oslovit zvláště rodiče studentů, kteří poslali své ratolesti do různých koutů a světa a občas s nimi řeší co a jak. "Já jsem sice v roli úplně opačné, protože ty ratolesti, co rodiče vyslali do světa, mívám doma, ale letos se mi přihodila s naší studentkou zajímavá zkušenost, která mi ukázala, jak rozdílně můžeme vnímat potřebu my, studenti a potom i jejich rodiče," říká Katka. Více se dočtete v článku. 

Na svátek Svatého Martina jsme zorganizovali výlet na hrad Karlštejn. Sešly se zde hostitelské rodiny z Plzeňska, severních Čech i Prahy a okolí. A jaké to bylo? O tom česky píše výměnná studentka Christin, která je v ČR právě třetí měsíc svého pobytu.

Prvních šest týdnů uplynulo hrozně rychle a už se blížilo první plánované setkání všech rodin, které zažívají své první nebo i několikáté hoštění. Před tím jsem samozřejmě byla v kontaktu s rodinami a věděla jsem co kde se odehrává, ale i tak jsem byla zvědavá vidět všechny pohromadě a sledovat, jak se všechny ty vztahy rozvíjí.

I když žádné z našich hoštění nebylo stejné, pokaždé jsme prožívali v různých vlnách pocity od nadšení po rozčarování a samozřejmě i něco mezi tím. A vždycky jsme také dospěli do bodu, kdy bylo třeba pročistit vzduch.

Studenti, kteří přijeli na konci srpna, prožívají své první týdny v nových rodinách a rodiny se už sžívají se svými novými členy. Všem se určitě zdá, že čas teď běží závodním tempem a zážitky se hrnou jeden za druhým. I přesto nebo možná právě proto jsme si udělali čas na první společné setkání rodin.