"Každý mi říká, že si konečně odpočinu..."
Gandhi dnes večer odjel a to mohu říci, že jsme toho stihli ještě dnes hodně. Byl dokonce bobovat s dětma. Teď už jen budeme čekat, až se nám ozve, že je doma. Každý mi říká, že si konečně odpočinu, ale když se student sžije se svojí hostitelskou rodinou, tak je to spíše o tom, že nám teď odešel kus naší rodiny. Je to jak když děti odejdou na vysokou nebo se prostě přestěhují. Budu ráda, když se někdy vrátí...
Na hoštění zahraničních studentů je krásné, že se naše rodina může takto rozrůstat po celém světě - za tuto příležitost jsme vděční. Již teď se těším, až mu budeme moci držet pěsti při maturitě a sledovat jeho životní kroky. Opět mu vytvářím fotoknihu a za poslední měsíc jejího sestavování musím říci, že nás každý student obohatí a spoustu věcí, které bychom jinak brali jako samozřejmost - ať je to naše kultura, jazyk nebo zvyky…. Prožili jsme za ten rok toho tolik, přemýšlím, jak se o to podělit s dalšími rodinami, které třeba uvažují o hoštění.
"Byl to krásný rok..."
Gandhi s námi navštívil hrady, zámky, města…. Byl to krásný rok a doufáme, že to opět zažijeme. Ochutnali jsme všechny pokusy vaření mexické kuchyně, ať to bylo od Gandiho nebo ode mne. Zažili jsme skype s Gandhim, Phumem (naším prvním výměnným studentem z Thajska) a námi v češtině. Byl to pro nás úžasný zážitek, když vám dva kluci a každý z jiného koutu světa, řeknou česky mami. Doufáme, že budeme moci ještě dalším studentům poskytnout rodinné zázemí pro jejich velký krok v životě a podporovat je.
- Kateřina Rubišarová, hostitelská maminka z Ostravy
