Ahoj! Já jsem Lea a už 7 týdnů žiju v Darmstadtu se svou hostitelskou rodinou. Mám mladšího host bráchu, kterému je 13, a taky host ségru, které je 15, ale ta je na rok v Irsku, takže jsme tu s rodiči a bráchou jen my čtyři.

Ahoj, jmenuji se Ema a rozhodla jsem se svůj výměnný půlrok strávit v malebném bavorském městě Bamberg. V tomto článku bych vám chtěla představit, jak se mi tady doposud žije.

Pavlína si před lety pro svou výměnu vybrala neobvyklou zemi, o které toho u nás víme jen velmi málo - Ázerbájdžán. Momentálně tam po dlouhé době zase tráví prázdniny, a tak se rozhodla své poznatky o Ázerbájdžánu sdílet v rámci podcastu. V dnešní první části se dozvíte, jak se tato země za poslední roky změnila, jak tu funguje hromadná doprava, ale třeba i námluvy a svatby. V příští epizodě si budete moci poslechnout druhou polovinu rozhovoru, kde Pavlína sdílí například informace o náboženství a dalších společenských rozdílech.

Z našich sociálních sítí jistě víte, že právě v těchto dnech studenti odjíždějí na své výměnné pobyty do zahraničí a k nám do České republiky přijíždějí naopak studenti zahraniční. A tak přicházíme s odpovědí na jednu z nejčastějších předodjezdových otázek: Jak se na celou výměnu sbalit do jediného kufru?

Justýna se před dvěma měsíci vrátila ze své výměny v Nizozemí a je plná dojmů. Poslechněte si její vyprávění o tom, jak fungují v Nizozemí školy, jak se učila jazyk, a jak se dostala ke své hostitelské rodině (tak trochu díky pandemii). 

Ela se sice nevydala na druhý konec světa, i výměna v sousedním Rakousku jí ale poskytla spoustu zajímavých zážitků a zkušeností. Co se naučila o sobě a jak si zlepšila němčinu? Jak se v době pandemie seznamovala s kamarády a sbližovala se svou hostitelskou rodinou? To vše se dozvíte v nejnovější epizodě podcastu Doma ve světě.

Po roce se opět konalo tradiční Come and Go, odpoledne s dobrovolníky, navrátilci i lidmi, co teprve na výměnu pojedou. Sešlo se nás sice méně než loni, ale zato přijela i návšěva z Bratislavy.

Ahoj, jmenuji se Eliška a hlásím se vám opět ze svého pobytu v Rakousku, ze kterého mi zbývá už jen krátkých 14 dní. Když jsem v září přijela, 10 měsíců se mi zdálo jako neskutečně dlouhá doba a velmi jsem se těšila na to, až budu moct konečně odpočítávat dny do odjezdu. A teď, když už se to opravdu blíží, na skutečnost, že to tu tady budu muset brzy všechno opustit, raději moc nemyslím.