Zimu za poláním kruhem by si nekdo mohl představovat poměrně krutou. Nenechte se těmi souřadinicemi ale zmást. Na planetě se vyskytuje jeden jev, zvaný Golfský proud, díky němuž tady všichni přežíváme. I přesto už mě ta zima pěkně s**e. Ne že bych nebyla připravena na to, že tomu tak nejspíš bude, v Česku to není nejspíš o moc lepší, ale ono by se to s ničím nemělo moc přehánět.
"Bergen považuju za nejkrásnější město na světě..."
Zas tady za noc napadlo tak deset čísel. No, v Česku by z toho měli Vánoce. Já už jsem s Vánocemi skončila. Ono to bylo fakt super, mít ty pravé, bílé Vanoce. To tenkrát bylo tak půl metru sněhu a obdobi, kdy jsme se z něj ještě všichni radovali. Sáňky a běžky jely na plné obrátky. Po škole byly na programu sněhové bitky a stavení sněhuláků. No, ale to bylo. A už není. Problém je, že sníh pořád je. To jsme si to teď s rodinkou zamířili na jih do Bergenu navštívit babičku. Bergen leží na pobřeží, tak tisíc kilometrů na jih. A je nazván nejdeštivějším městem v Norsku. Já mám ale štěstí. Celý vikend azuro a SLUNCE. No a co jako, že slunce? To je docela předpokládatelné, že aby bylo azuro, tak potřebujete slunce. No tady to taková samozřejmost není, protože polarní noc je už sice pryč, ale i tak jsme si toho sluníčka zatím moc neužili. Ale zpět do Bergenu. No tak prostě jsme přiletěli do toho nádherného města, které já považuju za nejkrásnější město na světě, protože prostě je. Je to sice druhé největší město v Norsku, ale ono to nemá s naší představou o městě vůbec nic společného. Celé to funguje spíše jako nějaká veliká vesnice, roztáhlá po překrásných fjordech a ostrovech, takže nakonec to spíš působí jako roztáhlé městečko na plochu několik tisíc kilometrů čtverečních, a za barákem národni park. No ale znovu, zpět k tomu azuro. Takže Bergen naprosto bez 
sněhu, a teď to prostě sálá tu energii, všude kam se podíváš! A ten pocit, kdy si jen můžeš sednout na lavičku a to slunce svítí přímo na tebe. Ptáci zpívají a na záhonku už vykukují sněženky. No, a to si nedovedete představit, jak to se mnou úplně zamávalo. Teď najednou to ve mě začalo taky klíčit, na xichtě pernamentní úsměv, že mě z toho bolela huba a hned po návratu na sever mi psal můj velmi dobrý kamarád z Belgie, který už poměrně trpí úzkostí ze zimy, že on byl ten víkend neočekávaně na Lofotách, což je jedno z nejkrásnějších míst v Norsku, takže po našich ``neuvěřitelných zážitcích`` jsme se střetli ve škole na chodbě, vytlemení jak veverky, protože to byl zas jeden krásnej slunečnej den, po hoooodně dlouhé době a naprosto jsme si libovali v tom, jak to v nás klíčí. :D (odstavec psan 15. unora!)
Výlet do Portugalska
Naštěstí Norove mají trochu rozum a putují většinou o jarních prázdninách na dovolenou na jih. Já jsem byla velmi 
poctěna, že jsem mohla s mou hostitelskou rodinou vyrazit do Portugalska. No, abychom mohli srovnávat ten rozdíl, tak nejdřív napíšu pár slov k té mé typické české, kterou mimichodem nemám zrovna v oblibě. Všechno to začíná cestovní horečkou, při které se celá rodina pohádá. Protože taťka musí rovnat pečlivě dvě hodiny kufr, někdo uklízí, a teď přichází ta nejdůležitější věc, oba mí rodičové MYSLÍ. Oni se prostě snaží vymyslet, co ještě chybí a no co zapomněli . Teď mě už z toho rupou nervy, protože ta hladinka se velmi rychle plní a jak to rupne, tak nas***i nasedáme do auta a odjížidíme. S touto lehce pochmurnou náladičkou začíná hektická dovolená, při které se musí zvládnout vidět úplně všechno, protože přece jsme ty peníze nevyhodili jen abychom se někde váleli. Jelikož program je poměrně nabitý a nezbylo v něm místo na TO přemýšlení, tak se dostává celý systém znovu a znovu do chaosu a mé nervy trpí…
"Parade a pohodička"
S Norama je to celé jinak. Ještě 8 hodin před odletem letadla jste stále ještě na nějaké party, aniž byste byli sbaleni a nikdo si s tím extra neláme hlavu. Po pohodičce při snídani naházíte věci do kufru a může se frčet. Celá dovolená 
připomíná spíše nějakou gastronomickou, protože norský pitný režim je sestaven ze 4 kaffe, takže minimálně 2x denně prostě v nějaké té kavárně zastavit musite, no a když už tam sedíme, tak proč si k tomu nedat ještě nějaký toust nebo zákusek?. Teď tam prostě není ta závislost na těch památkách, u který stejně většinou je nějaká ta restaurace nebo kavárna. Takže ten záchytný bod je velmi dobře zaobalen a okomentován. Další typická věc pro Nory je začít den cukrovým šokem a oni si pak tu hladinku rádi udržují, takže to aby se člověk bál o to summer body, ale jinak fakt parade a pohodička, kterou bych vám všem přála zažít!
-Anežka, Norsko, Bodo 2014/15.
Odkazy
