Moje nejlepší kamarádka jednou na podzim přišla s tím, že jede na rok do Norska. Jako inspirace mi to posloužilo a k ročnímu pobytu na střední škole v zahraničí jsem se přihlásil taky. Bylo to někdy koncem října, přihlásil jsem se taky do Norska. Uplynulo několik měsíců a schylovalo se k olympiádě v Naganu. Asi není nutné připomínat, jakým sportem to nejvíc žilo u nás. Kvůli časovému posunu jsme na hokejové zápasy koukali ve škole. To ještě nebyly mobily a podobné vychytávky. Prostě jsme se sebrali a šli do učeben IVT, kde se (tehdy technický zázrak) zápasy promítaly na plátno.
"Zdálo se mi, že ke Švýcarsku mám vazbu..."
V únoru jsem nějak dozrál k názoru, že bych radši na studium do Švýcarska. Asi to bylo tím, že jsem tu zemi měl spojenou s „pohádkovým“ nádechem z dětství. Moje rodina totiž byla dosti zasažena nešťastným rokem 1968 a nemalá část mého příbuzenstva od toho roku žila v zahraničí. Moje babička zůstala ve Švýcarsku, které (v létě 1968) imigranty z východu ochotně přijímalo. Kvůli železné oponě jsem babičku nikdy nepoznal, ačkoli jsem žil v době, kdy ještě chodila po světě. Mohl jsem za to ale občas rozbalit dárky s hračkami, o kterých se nám tady ani nezdálo. Byla to třeba lodička na motorek na tužkové baterky (většinou mi nejezdila, protože baterky byly luxusní nedostatkové zboží). Asi proto se mi zdálo, že ke Švýcarsku mám vazbu a chtěl bych ho poznat víc, žít tam.
Nagano jsme vyhráli, já jsem zvládl testy z němčiny, kterou jsem měl jako druhý jazyk a rozhodně jsem jí nevládnul, a pomalu přišlo léto. V létě jsme přesedlali z hokeje (NHL vyhrál Detroit, který porazil Dominika Haška s Buffalem až ve finále) na fotbal a koukali jsme, jak Francii dovedli k domácímu titulu mistrů světa Zidane a Barthez.
"Třicet let po začátku okupace ČSSR začal můj výměnný pobyt ve Švýcarsku."
Moje léto 1998 bylo české, nikam jsem moc necestoval, ale pomalu se blížil velký zlom. V polovině srpna jsem si sbalil sportovní tašku, malý kufr a vyrazil jsem na letiště. V té době ještě létala regionální aerolinka Crossair, úspěšná sestřička Swissairu, který zkrachoval po 11.9. 2001. Sedl jsem do čtyřproudového letadýlka Avro RJ100 a vydal se sice na krátký let, ale na dlouhý pobyt. Na rok do Švýcarska. Vedle mě seděla neznámá paní, která si se mnou celý let povídala. Vyprávěl jsem jí, jak a proč jsem si vybral Švýcarsko a ukázalo se, že její osud (tedy rok 1968) byl podobný. Naše éro zakroužilo nad curyšským jezerem a v polovině srpna 1998, v té době třicet let od začátku okupace, a před dvaceti lety ode dneška, začal můj výměnný pobyt. Jděte do toho taky. Poznávat svět na vlastní kůži je v době svobody povinnost.
