"Vstal jsem v sedm ráno, uběhl pár kilometrů podél pobřeží, vykoupal se v moři a v klidu se nasnídal..."
Od konce dubna, kdy jsem se vrátil z desetiměsíčního pobytu v exotické Austrálii, již uběhl nějaký ten pátek. Stále mi to však připadá jako včera, kdy jsem vstal v sedm ráno, uběhl pár kilometrů podél pobřeží, vykoupal se v moři, v klidu se nasnídal a těšil se do školy začínající v devět hodin. Rád bych se nyní ohlédl za celým mým zážitkem včetně následného návratu do České republiky a dal vám pár důvodů, proč vážně přemýšlet zrovna o pobytu v Austrálii. Do Austrálie jsem přiletěl již začátkem července. Škola jim totiž nezačíná v září jako nám, ale až koncem ledna. Dorazil jsem tedy do úvodu pololetních prázdnin a měl dva týdny na to vyrovnat se s jet lagem (neříká se to jen tak, časová pásma vám dají vážně zabrat!) a seznámit se se svou hostitelskou rodinou, která si mě vybrala. Bydleli jsme v městečku vinoucím se podél pobřeží přibližně sto kilometrů jižně od Sydney. Hned jsem si to tam zamiloval. Kompromis mezi velkým městem a vesnicí dovoloval užít si to nejlepší z obou světů – jak brouzdání po nespočtu kaváren a obchodů, tak lenivé plácnutí na pláži s kamarády, pří čemž jsme nebyli rušeni milionem turistů.
"Teploty klesají, pozor, až k mrazivým 10 stupňům Celsia..."
Červenec je středem australské „zimy“, kdy teploty klesají, pozor, až k mrazivým 10 stupňům Celsia. Toho jsme hned ze začátku pobytu využili a odjeli s rodinou lyžovat do jediného lyžařského resortu s přírodním sněhem v Austrálii. No přiznejte se, věděli jste, že je v Austrálii možné lyžovat? Já tedy ne. Poté se však začalo oteplovat a Austrálie se stala opravdovou Austrálií, jakou znáte z filmů. Surfeři odhodili trika a vrhli se do vln, hadi se začali vyhřívat na sluníčku a veselé diskuse s náhodnými kolemjdoucími byly v plném proudu. V průběhu pobytu jsem zažil mnoho neskutečných věcí a procestoval větší část Austrálie, než bych si kdy před tím odvážil přát. Večeřel jsem pod hvězdami u Uluru, zavítal do krásného žijícího party města Gold Coastu, projel se motorovou lodí po Sydneyském přístavu a potápěl se s želvami mezi korály Velkého bariérového útesu. Mezi mé oblíbené aktivity patřily výlety do přírody s rodinou nebo kamarády, kde jsme zakempovali a jednu nebo více nocí za zvuků smějících se kookaburr a pobíhajících wombatů přespali, ráno si uvařili snídani, skočili se vykoupat k nejbližšímu vodopádu a zase jeli dál. Austrálie je jedna velká pohoda a vy ani nemáte šanci cítit se jinak než skvěle.
"Výměnný pobyt v Austrálii byl tím nejlepším rokem mého života..."
Do školy jsem zapadl rychle, lidé jsou zvídaví a zajímají se o to, kdo je ten nový člověk na škole s podivným přízvukem. Rád se přiznám, že to bylo poprvé v mém životě, kdy jsem se každý den opravdu těšil do školy. Hned na začátku jsem si totiž zvolil 6 předmětů z velké nabídky, které mě bavily a zajímaly, pouze angličtina byla povinná. Na každý předmět byl člověk v jiné třídě s jinými lidmi a poznal tak mnohem více studentů. Všichni učitelé byli přátelští a dalo se s nimi o čemkoliv bavit. Hodiny směřovaly k opravdovému porozumění látky, ne k nachytání studenta na neznalosti pár faktů. Díky tomu, že všechny testy byly dopředu hlášené a kromě pár výjimek se nezkoušelo před celou třídou u tabule, odpadl téměř všechen stres, který je v českých školách na denním pořádku. I přesto však byli studenti motivováni a šli si za dobrými výsledky. Český školní systém má oproti tomu australskému určitě nespočet výhod, já jsem však člověk preferující pohodovost a dobrou náladu nade vše, a tak musím zlatého bludišťáka udělit tomu australskému. O věcech jako škola nebo o místech, které jsem navštívil, bych mohl psát ještě velmi dlouho. Hlavním důvodem, proč se nebojím říci, že byl výměnný pobyt v Austrálii tím nejlepším rokem mého života, jsou však lidi, které jsem tam potkal. Měl jsem neuvěřitelné štěstí na úžasnou hostitelskou rodinu i na kamarády. Před odletem jsem byl, řekl bych, poměrně introvertní typ. Až pobyt v Austrálii a přátelskost tamních lidí mě donutila se otevřít a udělal jsem si za těch deset měsíců více přátel než kdy před tím, s mnohými z nich si stále píši nebo volám.
"O rok české školy chudší, o neskutečné zážitky na druhé straně světa bohatší..."
Každý výměnný pobyt však někdy končí a koncem dubna jsem se tak po dlouhém a smutném loučení vrátil zpátky domů. Shledat se na letišti po takové době se svou rodinou je nádherný pocit. Vrátit se zpět do školy už ale tak nádherné není. Jelikož jsem nechtěl opakovat ročník, rozhodl jsem se dělat rozdílové zkoušky. Oproti studentům vracejícím se z jiných zemí jako USA jsem měl tu výhodu, že jsem se vrátil již začátkem května a měl stále dva měsíce do konce školního roku, kdy jsem měl možnost dopsat testy a nemuset to poté hrotit o letních prázdninách. Zakousl jsem se a za dva měsíce se naučil látku za celý rok z jedenácti předmětů a při tom jsem ještě stihl chodit na brigádu. Rozhodně to však nebylo jednoduché a z mnoha předmětů jsem prošel jen tak tak, dva jsem musel dodělávat ještě v srpnu a z jednoho dokonce dělal reparát. Vše však skončilo happy endem a v září jsem se vrátil ke své původní třídě. O rok české školy chudší, o neskutečné zážitky na druhé straně světa bohatší.
"Získáte nadhled nad věc, což je k nezaplacení..."
Proč tedy uvažovat o výměnném pobytu v zahraničí? Poznáte nové lidi, navážete cenné kontakty, zdokonalíte se v cizím jazyku, navštívíte místa, na kterýchVitek5 jste nikdy v životě nebyli, ale hlavně se změníte jako člověk. Stanete se společenštější, soběstačnější a získáte nadhled nad věc, což je k nezaplacení. Celý pobyt proběhl bez jediného problému, YFU se o vše postaralo a já nemám jediný důvod, proč Vám právě tuto organizaci plnou milých a energických lidí nedoporučit.
Přeji Vám krásný den plný nevšedních zážitků!
Vítek Libovický, Austrálie 2014/15
