Vzpomenete si na moment, kdy se Štěpánka rozhodla, že se zahraničního pobytu zúčastní?
Hostili jsme portugalskou studentku z AFS. Šla jsem jí ukázat kancelář AFS a tam jsem se dala do řeči s koordinátorkou programů. Zjistila jsem, že jsou ještě některá místa neobsazená a řekla jsem to doma Štěpánce. Tu to zaujalo a začala o této možnosti uvažovat. Chtěla do španělsky mluvící země a zaměřila se na latinskou ame
riku. Proběhlo několik variant – Kostarika, Argentina, Uruguay, ...nakonec jsme jí odsouhlasili Chile. Pro AFS však už byla moc „stará“ – 17 let a 9 měsíců. Zjistila jsem tedy, jaké jsou další možnosti a našla YFU. Tam šlo vše poměrně hladce.
Čí to prvotně byl nápad?
Hostit studenty byl nápad můj. Z toho pak vyplynul nápad Štěpánky také vycestovat.
Co Vás vedlo k výběru této země?
Z variant, které jsem popsala výše přicházely do úvahy po zralé úvaze Argentina a Chile. Štěpánky kmotr řekl památnou větu: Argentina to je taková Itálie a Chile to je takový Deutschland... a já řekla: Tak tedy Deutschland.
Před tím, než Štěpánka vycestovala – řešili jste nějaké pochybnosti nebo obavy? Co Vám nejvíc pomohlo k jejich rozptýlení? (Pokud jste je rozptýlili...).
Řešili, resp. já jsem řešila spoustu pochybností a mnoho z nich se rozptýlit nepodařilo. Např. zemětřesení, bezpečnostní situace, zdravotnictví, fakt, že se na místo nelze dostat tak snadno, jako na mnoho jiných míst na světě.
Jak dlouho před odjezdem jste se dozvěděli o umístění do hostitelské rodiny? Jak velkou t
o pro Vás hrálo roli?
Přesně měsíc před odletem Štěpánku na FB kontaktovali dva lidé stejného jména – její budoucí sourozenci. Rodina se nám moc líbila – rodiče, dcera 18 let, synové 16 a 13 let. Z fotek na FB bylo jasné, že to tam je „jiné“ – dřevěný domek, kamna na dřevo, na nich konvice na vodu,... Zjistili jsme, že bydlí na ostrově Chiloé asi 16 hodin autobusem jižně od Santiaga.
Je běžné, že studenti (snad všichni) jsou před odjezdem nervózní. Máte nějaký recept pro budoucí studenty a jejich rodiče, jak předodjezdovou nervozitu zvládnout?
Štěpánka téměř žádné známky nervozity nevykazovala a já jsem dost plakala. Snažila jsem se neplakat před ní, ale někdy se to nedařilo – tím jsem jí asi nepřidala. Myslím, že žádný recept neexistuje. Každý to musí prožít po svém. Víra, že to je tak, jak má být, byla asi to jediné, co mi pomáhalo.
Štěpánka je zatím ještě pořád na svém výměnném pobytu v Chile. Pozorujete i na dálku to, že se změnila? Jak?
Štěpánka už je doma. Prožila tam spoustu situací, které jí pomohly poznat samu sebe. Byla vystavena mnoha okolnostem – některé byly složité, některé krásné. Myslím, že jí nejvíc ovlivnila otevřenost a opravdovost většiny lidí, se kterými se setkala a že si nedokáže představit, že by se s nimi už nesetkala.
Je naší zkušeností, že rodiče studentů často vnímají větší stesk po svém dítěti než sami studenti. Měli jste to také tak? Co byste poradila rodičům budoucích studentů?
Jednoznačně potvrzuji. Štěpánka byla nadšená od prvního dne a o stesku nemluvila ani jednou. Dokonce nebyla schopná pochopit, že nám je smutno, když se přece děje tolik zajímavých věcí. Uklidňovala mě skutečnost, že je tam spokojená.
Jak často jste se Štěpánkou byli v kontaktu?
Obvykle jsme skypovali v neděli večer (našeho času), tak hodinu až dvě. Mezi tím byla v mírném kontaktu se svými sestrami na FB, takže když jsem něco nutně potřebovala, holky to vyřídily. Já jsem občas psala maily, jak se nám tu daří.
Máte chuť Chile navštívit? Nebo to už plánujete?
Musí to být krásná země, ale cestu tam z finančních důvodů neplánujeme. Mnohokrát jsme ale zvali Štěpánčiny sourozence z Chile a věříme, že přijedou.
Šárka Kristová, maminka Štěpánky, Chile 2014/15
