Rozhodla jsem se díky prezentaci ve škole, ale poměrně docela pozdě na to, abych zemi, do které bych chtěla jéct a strávit tam svůj výměný pobyt, mohla vybrat. Zezačátku jsem chtěla Švýcarsko. Tato země je pro mě hodně zajívamá, nejen krásnou přírodou ale i díky tomu, že má německou a francouzkou část, a lidi se z druhýho konce země nejsou schopni domluvit. To se později ukázalo jako hodně žádaná země, tak jsem začala přemýšlet, do jaké jiné země bych chtěla jéct. Díky tomu, že studuji angličtinu a němčinu, byl pro mě výběr jednodušší - zdokonalit se v němčině! Jsem strašně ráda, že mi vyšlo zrovna Německo.

 

Dnes je to přesně 3 týdny, co jsem se rozloučila se svou rodinou, se svými kamarády a vydala se na rok do neznáma. Teď už vím, že počateční nervozita  byla zbytečná, protože lepší rodinu zázemí a městečko, ve kterém bydlím, jsem mít nemohla. Bydlím v severní části Německa. S mojí hostitelskou rodinou toho máme tolik společného, a to je jen jeden z největších důvodů, proč jsem tady tak spokojená. Mám dvě starší sestry, což je pro mě příjemná změná, jelikož doma mám tři mladší sourozence. Starší sestra studuje v Dánsku a přes týden není doma, málokdy přijede na víkend. Druhá sestra, Marie, studuje dánskou školu a letos je v maturitním ročníku. Rozumíme si i díky tomu, že pro nás obě je sport velmi důležitý. Já jsem opět po roce začala hrát basket, za tu možnost jsem strašně ráda, máme skvělý kolektiv a v neděli mě čeká první zápas. Marie od svých pěti let hraje házenou. Zatím jsem tu strávila tři víkendy a každý jsme jí, společně s rodiči, byli podpořit na zápase. Hodně mě překvapilo, jak se v této zemi bere házená tak vážně. Za tak krátkou dobu jsme už toho stihli tolik. Například výlet na kánojích krásnou krajinou, podívali jsme se i do Hamburku a na den zakončili návštěvou prarodičů. Tento víkend jsme v sobotu byli na minigolfu a v neděli jsme si udělali výlet do Wasterlandu - krásné místo poblíž moře na severu Německa. Za týden mi začinají 3týdenní prázdniny, které společně celá rodina strávíme v Dánsku. 

 

Navštěvuji zde místní školu. Upřímně jsem se nejvíc bála asi toho, jak to ve škole bude – výuka, učitelé, způsob výuky. Protože jsem věděla, že to není zcela stejné jak u nás. Už po prvním školním dni se ukázalo, že to vůbec není tak, jak jsem si to představovala. Mám holčičí třídu, což mě nedělá vůbec žádný problém. Naopak jsem za to ráda, všechny holky jsou mi ochotny pomoci. Naše škola je poměrně velká a pořád mam, a myslím že ješte dlouho budu mít, problém najít třídu, ve které máme výuku. Škola je těžká kvůli tomu, že nerozumím všemu. Ale věřím, že se to časem zlepší. Co je ale pro mě nové, je náboženství a politika.  Výuka probíhá formou diskuze a každý má právo říct svůj názor. Postupně se společnými silami dostaneme k závěru. To se mi hodně líbí. 

 

Někdy mi přijde, že jsem tady strašnou dobu, někdy zas, když si představím, že tu budu ještě děvět měsíců, tak mi to přijde jako nekonečný.

Ale věřím, že mě tady čeká krásný rok a těším se na to!