Nina se narodila ve Švýcarsku, ale většinu svého života prožila v České republice. Na studijním pobytě s YFU byla ve školním roce 2014/15 ve Spojených státech. Po úspěšně složené maturitě na Anglicko-českém gymnáziu v Praze nyní studuje psychologii na University of New York in Prague. Tam by po čtyřletém studiu měla získat double degree, a mít tedy tak i český, i americký titul. Díky široké síti partnerských škol UNYP se Nina chystá na semestr na nějakou z amerických univerzit. Když zrovna není ve škole, nebo necestuje, tak nejvíce času tráví tancem či gymnastikou. Za svůj domov považuje Českou republiku, protože zde vyrostla, ale jak sama říká, cítí se být Češkou i Švýcarkou. Na svůj studijní pobyt v zahraničí, ze kterého se vrátila před dvěma lety vzpomíná jen v tom nejlepším. Její americká hostitelská rodina hostí již více, než čtvrt století a ve stejný rok, kdy u nich byla Nina, si vybrali ještě jednoho studenta z YFU Finsko, se kterým se Nina velmi skamarádila a už navždy to pro ní bude finsko/americký brácha. 

"Chtěla jsem se osamostatnit..."

Pamatuješ si na moment, kdy sis podala přihlášku na studijní pobyt s YFU?

Na den, kdy jsem poslala přihlášku si nepamatuju, ale vzpomínám si moment, kdy mi volala Anička z kanceláře a sdělila mi, že má pro mě dobrou zprávu – že mi YFU USA našlo hostitelskou rodinu na Floridě! Tam už jsem se sice předtím byla na jazykovém kurzu a tak jsem doufala, že poznám jinou část Spojených států, ale teď zpětně jsem opravdu moc ráda, že jsem tam byla, protože jsem tam zažila naprosto senzační rok a navíc jsme tam měli krásný počasí téměř celou dobu. Až bych řekla, že jsem si nemohla přát lepší rodinu, či lepší umístění. Hned dva dny po tomto telefonátu z kanceláře jsem byla v kontaktu jak se svojí hostitelskou rodinou, tak se svým hostitelským bratrem z Finska.

Proč padla tvá volba při výběru země na USA?

Mým cílem bylo, abych se pořádně naučila anglicky. Mě se už od malička líbila britská angličtina, ale nechtěla jsem jet na pobyt do Velké Británie, protože mi přišlo, že bych byla moc blízko. Tehdy mi bylo sedmnáct a chtěla jsem mít takový ten pocit, že budu za oceánem, že budu sama a že když se něco stane, bude to na mě, abych to vyřešila. Chtěla jsem se osamostatnit. No a samozřejmě jsem byla asi trochu ovlivněná tím, jak je Amerika prezentovaná ve všech filmech... zkrátka jsem si chtěla prožít takový Americký sen.

Jak jsi na tom byla s angličtinou v době odjezdu na studijní pobyt?

S angličtinou to rozhodně nebylo nijak valné. Základy jsem uměla, to je jasné, ale abych měla super plynulou konverzaci s někým, to nešlo. Ze začátku jsem si pomáhala rukama, nohama, prostě jsem se nestyděla. Můj brácha z Finska na tom byl dost podobně, takže jsme se učili společně a pomáhali jsme si. A když je student na pobytu v zahraničí, tak mu nic jiného, než naučení se onoho jazyka nezbývá. Prostě to nejde, česky se tam nedomluví, takže je nucen ten jazyk ovládnout. A to je skvělé.

Jak je na tom tvá angličtina nyní?

Sem tam gramatické chyby dělám, to se přiznám, ale co se týče mluvené angličtiny, tak nemám žádné problémy s porozuměním nebo mluvením. Teď během studia na UNYP se setkávám s pojmy, které jsou těžké a ty si tedy překládám do češtiny, abych jim porozuměla.

Těžké anglické pojmy si překládáš do češtiny. Jaký je tvůj nejsilnější jazyk?

To záleží jak kdy, věci ve škole si překládám do češtiny, ale doma s rodiči mluvíme švýcarskou němčinou.

"Doma jsme si začali být jisti, že vycestovat je správné..."

Jaký byl názor tvých rodičů na nápad, že odjedeš na rok studovat do USA?

Nejdřív se pousmáli a řekli mi, že si nejsou jisti, jestli je to dobrý nápad. Rodiče argumentovali tím, že už jsem na krátkém studijním pobytu byla a že nemusím jezdit znovu. No ale moje maminka se zná s rodinou Johnových, kde i Nicholas i Anna-Laura byli na pobytu a oba byli moc spokojeni a nadšeni, tak jsme si doma začali být jisti, že rozhodnutí vycestovat je správné. A díky pozitivní zkušenosti Johnových pro nás bylo YFU volbou číslo jedna.

Jak se nyní zpětně díváš na předodjezdový seminář (PDO), který je součástí všech odjezdů na pobyty do zahraničí?

Bylo to naprosto skvělý! Už jenom to, že jsem měla možnost potkat spoustu dalších studentů, se kterými jsem dodneška v kontaktu. I během toho roku v Americe jsem byla v kontaktu například s Kačkou F., a celkově PDO bylo jedním slovem prostě super. Pomohly mi všechny ty hry a sessions, kterých jsme se účastnili. Cílem toho semináře nás bylo připravit na to, že rok v zahraničí je krok do neznáma, během kterého nás čekají dobré, ale i špatné chvíle. Nejvíce si pamatuji session Albatros, která se mi líbila asi nejvíc ze všech. Taky jsem byla hodně nadšená z toho, že jsem měla možnost potkat se s inbound studenty (zahraničními studenty na pobytu v ČR) a skvělá byla session, kde jsme si psali dopisy sami sobě, které nám pak v prosinci přišly! Na ten dopis jsem se opravdu hodně těšila!

Jak dlouho jsi čekala na přidělení hostitelské rodiny?

Moc dlouho ne! Vlastně ještě před odjezdem na ten předodjezdový seminář jsem měla hostitelskou rodinu, takže ještě někdy na začátku června. Podle mě strašně záleží na tom, co student napíše do svého profilu. Ať tam každý napíše upřímně to, jaký je, aby očekávání jeho samotného i hostitelské rodiny byly víceméně stejné.

Jaký byl tvůj první den studijního pobytu?

Nádhernej! Přiletěla jsem na Floridu, měla jsem na sobě tyrkysové tričko YFU a hned na letišti jsem viděla svoji rodinu, která držela velký nápis „Welcome to America, Nina!“, kde měli ještě českou a americkou vlajku. Byl tam s nimi už i můj hostitelský brácha. Dostala jsem od nich obrovskou barevnou kytku, což bylo hrozně roztomilé.

"Téměř každý den jsem v kontaktu se svoji nejlepší kamarádkou z Ameriky..."

Měla jsi možnost se znovu vidět se svojí hostitelskou rodinou po návratu do ČR?

Hostitelskou rodinu jsem po návratu zatím ještě neviděla, ale chystáme se na to! Stále jsme v kontaktu, třeba na Facebooku nebo přes WhatsApp. Jak jsem říkala, moje rodina začala hostit již před pětadvaceti lety, takže mají velkou síť hostitelských dětí. Příští léto mají v plánu přijet za mnou do České republiky a zároveň chtěji zorganizovat sešlost všech jejich hostitelských studentů, která se nejspíš bude konat v Německu, tak moc doufám, že budu mít čas, abych se tam jela taky podívat! Se svým bráchou s Finska nejsem moc v kontaktu, ale za to jsem se s ním viděla už dvakrát. Minulé prázdniny byl tady v Praze a letos jsem já jela za ním do Finska. A téměř každý den jsem v kontaktu se svoji nejlepší kamarádkou z Ameriky, se kterou jsme teď celé léto cestovali společně po Evropě. A možná přijede za mnou studovat i na UNYP!  

Jaký je tvůj nejlepší zážitek spojený se studijním pobytem?
Tyjo! To je strašně těžká otázka. Asi bych řekla, že nejvíc se mi líbilo, když jsem během svého pobytu v USA měla možnost navštívit Kalifornii. Jeden den jsem ještě byla na pláži na Floridě a druhý den už jsem lyžovala v na západním pobřeží USA. Podívali jsme se i do San Francisca, to bylo skvělé.  

Máš pocit, že ti nyní v každodenním životě pomáhá to, že jsi vycestovala během střední školy do zahraničí?

Určitě ano. Už jenom to, že jsem během toho roku poznala sama sebe. Zjistila jsem s jakými lidmi se chci a nechci bavit. Mám pocit, že jsem vyzrála jako osoba. Myslím, že kdybych jela o rok dřív, tak si to tak neužiju, jako v těch sedmnácti. Věděla jsem, proč tam jedu a co si chci z té výměnný odnést. Určitě mi to pomohlo i co se týče komunikačních dovedností. Už se prostě nestydím, protože na pobytu člověk prostě musí mluvit, když si chce najít kamarády, jinak to nejde.  

Určitě bych všem doporučila ať vycestují na studijní pobyt, ať je to kamkoliv, nejen do USA. Důležité je, aby to přišlo od studenta samotného, nejen od rodičů. Není se čeho bát, protože z mé zkušenosti YFU podporuje studenta během celého toho pobytu.