Veronika se ze svého studijního pobytu s YFU v USA (Michigan) vrátila v červnu 2016. Již během cesty přes oceán ji však vrtala hlavou myšlenka jak by se mohla znovu dostat do zahraničí. Uplynul jen rok a pár týdnů a ona již opět balila kufry, tentokrát však ne na rok, nýbrž na dva. Byla totiž přijata na prestižní Eastern Mediterranean International School poblíž Tel Avivu. Po dvouletém studiu tam obdrží mezinárodní maturitu (International Baccalaureate) a v hledáčku má univerzity jak v Evropě, tak v USA. Toto je její příběh.

"Realita byla o hodně jiná, než jsem si představovala..."

Kdy Tě poprvé napadlo vycestovat na rok do zahraničí na střední škole?

Už dávno jsem měla sen vyjet během střední školy někam do Anglie nebo do Ameriky. Celé to ale nastaroval můj táta, když se mě zeptal, jestli nechci jet do Japonska, protože moje kamarádka jela ve stejný rok jako já a táta o tom věděl, tak mi to navrhl. Šli jsme spolu na YFU Infoodpoledne a tam mě všechny ty příběhy, které jsem tam slyšela, zaujaly. Pamatuju si třeba na příběh Kamči z Německa, který se mi moc líbil.

Proč padla tvá volba na USA?

Protože jsem se dívala na spoustu amerických seriálů, četla jsem americké knížky a jednoduše jsem to tam chtěla poznat na vlastní kůži. Realita byla samozřejmě o hodně jiná, než jak jsem si to představovala, ale jsem moc ráda, že jsem tam jela a mohla jsem si udělat svůj vlastní obrázek o USA.

Co bylo největším rozdílem mezi tvým očekáváním a americkou realitou?

Já jsem měla možná přehnaně velká očekávání o tom, jaký ten život v Americe bude celkově. Paradoxně mi ale rok strávený tam ukázal jak moc mám ráda Evropu a jak moc se cítím být Evropankou. Tamní životní styl je prostě jiný a mě ten rok pomohl k tomu, že jsem si uvědomila jaké věci mám ráda na Česku, což by mě, kdybych neodjela, třeba ani nikdy nenapadlo.

Jaká byla tvoje jazyková výbava, když jsi odjížděla na pobyt?

Pamatuji si, že jsem měla problémy například s výslovností některých slovíček, protože přecijen americká angličtina je jiná, než ta, kterou jsem se učila tady – britská. Na začátku mi tedy výslovnost dělala trochu problémy, ale po pár týdnech jsem si zvykla a bylo to úplně v pohodě.

Zmínila jsi, že to byl tvůj táta, který ti nabídl, že bys mohla odjet studovat do zahraničí. Co na to říkala tvoje máma?

Ze začátku byla nadšená a snad si myslím, že i trochu žárlila, že ona nemůže jet taky! Před odjezdem mi samozřejmě říkala, že ji budu hodně chybět a asi moc nechtěla, abych odjížděla, ale zcela jistě byla ráda, že mám vůbec tu možnost takhle vycestovat.

"První noc se mi stýskalo. Pak už to ale bylo v pohodě!"

Jak dlouho jsi čekala na přidělení na hostitelské rodiny?

Musím říct, že ani moc dlouho ne. Ještě předtím, než jsem jela na PDO (předojezdový seminář) jsem již měla rodinu, takže to určitě netrvalo moc dlouho.

Když jsi zmínila PDO – jak se teď zpětně díváš na ten seminář, pomohl ti se připravit na odjezd do zahraničí?

Určitě! Nejvíce se mi líbilo, že jsem měla možnost získat potřebné informace od dobrovolníků, kteří již rok v Americe měli za sebou a mohli mi tak odpovědět na dost mých otázek. Teď, když jsem sama dobrovolnice, se na PDO již dívám samozřejmě jinak, než tehdy jako budoucí studentka.. ale určitě se mi ten seminář líbil.

Jaký byl první den tvého studijního pobytu?

Moje hostitelská rodina mě vyzvedla na letišti a pamatuji si, že na mě byli strašně milí. Spolu s nimi mě vyzvedla i moje hostitelská sestra z Německa, kterou taky hostili. Hned jak jsme si sedli do auta, tak mi moje hostitelská mama začala říkat, jaký má pro nás připravený program, takže jsem se v podstatě hned cítila být součástí té rodiny. První noc mi bylo smutno, ale pak už to bylo v pohodě!

Jsi i nyní, víc než rok po návratu v kontaktu se svoji hostitelskou rodinou?

Jasně, sem tam si s nima píšu. Jsme v kontaktu na Facebooku, takže nemůžu říct, že bychom byli v nějakém intenzivním kontaktu, což mě mrzí, a doufám, že na tom nějak zapracuju.

"YFU je o lidech..."

Po svém návratu z Ameriky jsi v Čechách strávila pouze 1 rok. Stihla jsi se zapojit do dění v českém YFU?

Stihla.. největší podíl na mém zapojení do YFU měl určitě seminář Voluntaria (velký seminář pro 60 dobrovolníků z celého světa, jehož první ročník se konal na Slapech pod taktovkou mezinárodního týmu dobrovolníků a kanceláře YFU CZ, pozn.) – tam jsem vlastně pochopila co to znamená dělat dobrovolníka a naučila jsem se tam spoustu věcí, o kterých jsem předtím ani neměla tušení. Na podzim 2016 jsem se taky zúčastnila školení Colored Glasses v Bratislavě a to bylo taky moc super! Dále jsem měla možnost jet na skvělý školení Changemakers Academy do Španělska, kde jsem opět poznala spoustu zajímavých lidí. A o těch to ve YFU vlastně je. Když poznáš ty dobrovolníky z celého světa a vidíš jak jsou nadšeni, tak tě to prostě taky baví.

Kdyby sis měla vybrat svůj nejlepší zážitek spojený s YFU, jaký by to byl?

Tyjo, tak to nevím. Jeden asi vybrat nemůžu, ale určitě to byly semináře Voluntaria, Colored Glasses a Changemakers Academy, o kterých jsem již mluvila.

"Vylepšila jsem si svoje personal skills..."

Jak moc tě YFU pobyt ovlivnil a posunul ke studiu na mezinárodní škole v Izraeli?

Myslím, že mě to ovlivnilo opravdu hodně. Já jsem předtím určitě ani nepomýšlela, že bych odjela znovu na exchange, natožpak na dva roky do Izraele. Hlavně jsem si vylepšila svoje personal skills a prostě bych nebyla taková, jaká jsem teď. Myslím, že můžu klidně říct, že studijní pobyt s YFU je to, proč jsem teď tady.

Máš nějaké doporučení pro nerozhodnuté středoškoláky, kteří váhají, jestli mají vyjet na pobyt?

Pro mě to byla nejdůležitější věc v životě a nasměrovala mě tam, kde jsem teď. Takže nemůžu mluvit za nikoho, protože vím, že opustit na rok domov může být těžké, ale jsem si téměř jistá, že pro ně to bude minimálně stejně přínosné jako to bylo pro mě. Takže určitě to doporučuji.

"Přijímací řízení probíhalo po Skypu..."

Jaké jsou tvé plány do budoucna?

Přemýšlím o studiu mezinárodních vztahů nebo práva na vysoké škole někde v Evropě. Nejvíce by se mi líbilo studium ve Skotsku, Dánsku nebo Nizozemí. Po roce, co jsem strávila v Americe musím říct, že mi asi více vyhovuje mindset Evropanů, ale mám v plánu dělat SAT testy a přihlásit se i na pár univerzit v USA. O studiu v Čechách momentálně neuvažuji, což je dáno i tím, že jsem v tom mezinárodním prostředí strávila a momentálně trávím celkem dost času. Myslím, že tím jednoduše získám víc zkušeností.

Jak jsi se dostala ke studiu na mezinárodní škole v Izraeli?

Když jsem hledala se kterou organizací pojedu na studijní pobyt a ještě jsem neznala YFU, jsem narazila na United World Colleges, které mají moc zajímavý program. Ty myšlenka mi zůstala a po návratu z Ameriky jsem se tam chtěla přihlásit. Bohužel mi to nevyšlo, to sýto je opravdu veliké, ze 170 studentů vybírají pouhých 5. Ale v tom emailu se zmínili i o této mezinárodní škole, kde momentálně jsem.

Jak probíhalo přijímací řízení?

Prošla jsem několika koly – musela jsem poslat samozřejmě kopii svých výsledků z Čech a dělali se mnou rozhovor po Skypu. Na základě toho jsem dostala stipendium, díky kterému tady můžu být.

Jak vypadá tvůj život na Mezinárodní škole?

Je tady zhruba 180 studentů ze všech kontinentů. Je to tzv. boarding school, takže se na kampusu nejen učíme, ale zároveň tu bydlíme. Díky tomu, že nás je tady tolik pohromadě ze všech koutů světa, tak se hodně bavíme o světovém propojení a samozřejmě o míru. Velkým tématem je také udržitelný rozvoj.